Z požáru v Českém Švýcarsku se environmentalisté nesmějí vylhat

KOMENTÁŘ

Z požáru v Českém Švýcarsku se environmentalisté nesmějí vylhat
Malinový důl, v němž začalo hořet, se svými seschlými, neuklízenými stromy a klestím už nějakou dobu představoval hranici čekající na podpal, píše Daniel Kaiser. Foto: HZS Ústeckého kraje
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Nekontrolovatelný oheň v národním parku České Švýcarsko je katastrofa, která se nemusela stát. Na takové poznání například členů vlády zatím čekáme. Místo toho se zcela předvídatelně ozvali ti, kteří i tento požár počítají k následkům člověkem zaviněného globálního oteplování. Ivan Bartoš psal v úterý o ohni, „jehož šíření je o to snadnější, že je krajina vyprahlá, ničí ji sucho a různé extrémní výkyvy počasí navázané na změnu klimatu. Vliv mají i dozvuky kůrovcové kalamity.“

Krátkou větou na konci vicepremiér pobavil. Vliv kůrovcové kalamity a netečný přístup správy národního parku k ní je pro tento požár samozřejmě zásadní.

 

Nikdo, kdo České Švýcarsko a famózní pás od Mezní Louky po Hřensko v posledních letech prošel, asi nepochybuje, že Malinový důl, v němž začalo hořet, je experimentální kus přírody. Správa parku jej přenechala kůrovci, takže extrémní výkyvy, extrémní nevýkyvy – to údolí se svými seschlými, neuklízenými stromy a klestím už nějakou dobu představovalo hranici čekající na podpal. Jestli jiskru v tomto zcela neschůdném terénu dodal nějaký imbecilní turista, nebo k ohni došlo samovznícením, to třeba nikdy s jistotou nebudeme vědět, ale ono je to v jistém smyslu jedno.

Ideologie bezzásahovosti je po Šumavě i v Českém Švýcarsku nejpozději od roku 2018 oficiální politikou. Tehdy byla během takzvané zonace zhruba třetina parku vyčleněna pro bezzásahový režim, aby se v dalších čtyřech letech nicneděláním proti nájezdu kůrovce uschlá spoušť šířila i do formálně zásahové zóny. V různých obcích kolem národního parku sílil pocit, že ho vedou napůl utajení pyromani. Existuje korespondence mezi městem Krásná Lípa a správou parku (ta sídlí ve stejném městě). V dopise z února 2020 řediteli národního parku Pavlu Bendovi starosta Krásné Lípy Jan Kolář například píše, že v posledních letech sice v národním parku různých požárů vznikaly desítky, po rozhodnutí, že stromy zasažené kůrovcem se nebudou odstraňovat, však od roku 2019 nastává úplně nová situace: „Nikdy v minulosti v tomto území nebylo nahromaděno tolik suché dřevní hmoty, jako je tomu dnes.“ Kde jsou mobilní vodní nádrže? Budete kupovat terénní čtyřkolky, aby hasiči mohli k ohniskům požáru v nepřístupné přírodě? Atp.

Benda a jeho kolegové obavy místních v podstatě ignorovali a volili nezúčastněný přístup, jaký jsme teď celá republika mohli ocenit v přímém přenose. Ještě v neděli, kdy už prudce hořelo, ředitel Benda veřejnost uklidňoval, že oheň se v podstatě stráví sám. Pan ředitel a někteří další členové vedení jsou na svých místech dost dlouho na to, aby skládali účty (Benda se stal ředitelem v roce 2008).

Poutník krajinou Českého Švýcarska za poslední roky často zjišťuje, že ani na stezkách v tzv. klidovém pásmu, které jsou formálně přístupné a které má park za úkol udržovat, se po kalamitě kůrovce neuklidilo a jsou průchozí jen obtížně. Takže je nejvyšší čas znovu a kriticky se zamyslet nad politikou bezzásahovosti. V českém případě se z bezzásahovosti stává zvláštní směs environmentalismu a lesnického flákání.

Pokud tato vláda za něco stojí, nedopustí, aby zelení dogmatici katastrofu, která je z větší části následkem jednoho z jejich dogmat, ještě využili jako podpůrný argument pro své hlavní dogma – tedy člověkem zaviněné globální oteplování. Člověk v Českém Švýcarsku zavinil něco úplně jiného – a byli to zcela konkrétní lidé ve správě parku a na ministerstvu životního prostředí.

×

Podobné články