Ondřej Jonáš: Vyzývám premiéra Fialu k revizi ideologických předsudků a neodkladnému přijetí eura

ÚHEL POHLEDU

Ondřej Jonáš: Vyzývám premiéra Fialu k revizi ideologických předsudků a neodkladnému přijetí eura
Investiční bankéř Ondřej Jonáš požaduje neodkladné přijetí eura Foto: Shutterstock
1
Úhel pohledu

Ondřej Jonáš

Ruská agrese vůči Ukrajině konečně přiměla českou společnost k citlivému vnímání bezpečnostní reality Evropy. Členství České republiky v NATO a Evropské unii, pax et gratiae Václav Havel, přehlédneme-li šizení smluvní 2 % HDP na obranu a desítky let řečí o energetické bezpečnosti s ostudným nedostatkem činů, nám dává jistou naději přežití.

I ODS, vedená schopným Petrem Fialou, nově vnímá nezbytnost jednoty Evropské unie a Severoatlantické aliance. Výrazně změnila dříve kritický slovník a mluví srozumitelně o četných bezpečnostních výzvách. Má příležitost v předsednictví EU ukázat, co dovede a hlavně dokáže ve výsledku realizovat. Pokud nemá v této administrativní a předně čestné roli opomíjet domácí politiku, měla by upevnit geopolitickou pozici Česka stanovením cíle přijetí společné měny a vstupu ČR ihned do eurozóny.

Cena peněz je v Česku mimořádně vysoká. Úrokové sazby okolo 7 % oproti 2 % v EU jsou v celé šíři úrokové křivky, od krátkodobých až po deset a více let dlouhých úvěrů, zhruba o neuvěřitelných 5 % vyšší. Hypotéka deseti milionů nás stojí o půl milionů ročně víc. Jedná se o veškeré půjčky státní, hypotéční, korporátní, municipální s výsledkem postupného prodražení podnikání a investic. Každý nechť si vynásobí celkový objem půjček marží rozdílu. Jistě, náklad jednoho je příjmem druhého, a vede k dopadům, které nejsou nutně žádoucí. Pro porovnání, nejdražší peníze v eurozóně jsou dnes v Itálii, ale pouze zhruba o 2 % vůči Německu. Trhy znervózňuje každé zvýšení a riziko fragmentace EU vzhledem k celkovému objemu dluhů jižních států. Náš trh je menší, ale dopad dražších českých peněz ve formě vysokých úroků je dvaapůlkrát větší.

Euro nekrátí suverenitu dvacítky členských zemí eurozóny ani neovlivní tu českou. Není země, která by seriózně usilovala o exit. Zato náklady přešlapování mimo jsou značné. Zisky čtyř největších českých bank na kurzových operacích a zajišťovacích operacích hedging na páru koruna-euro jsem před 12 lety odhadoval na 65 až 80 miliard korun, celospolečenské náklady pak zhruba na úrovni 1 % HDP (cena promarněné příležitosti). Na tomto odhadu trvám. Za celé období uplynulých mnoha let, kdy jsme již mohli společnou měnou platit, to představuje trestuhodnou brzdu českého blahobytu. Komu slouží česká chudoba?

Výsledky minulých let mluví za vše. Mzdy, platy a HDP na osobu jsou v Česku stále na zlomkové úrovni západních sousedů a kýžená konvergence v relativním bohatství populace nám uniká. Česká inflace 16 % vysoce převyšuje 8,6 % eurozóny. Český HDP ojediněle stále nedosahuje úrovně před pandemií covidu-19 a růst sotva drží s eurozónou krok. Výhody vlastní měny pro otevřenou ekonomiku se zahraničním obchodem (dovoz plus vývoz) na úrovni HDP jsou nedohledné. Lze si položit otázku, na jaké úrovni by byla koruna vůči euru, kdyby české úrokové sazby minulých 11 měsíců kopírovaly eurosazby, respektive do jaké míry jsou vysoké sazby od září 2021 nutné k udržení kurzu koruny vzhledem k rizikům neklidné geopolitické situace. Jaký kurz koruny a nejistotu kurzu jsme schopni ustát?

Vyzývám premiéra Petra Fialu, ODS a 5K k revizi ideologických předsudků a neodkladnému přijetí společné měny. Je to v národním zájmu upevnění české pozice v jednotné Evropské unii.

Vlastní měnová politika je dnes stejně nesmyslná jako vlastní obranná politika. Zápas s orientální despocií se odehrává na bojištích Ukrajiny, ale neméně urputně na trhu energií, surovin, digitální stability v celé šíři ekonomických a finančních vztahů. Nechceme osud trávy při zápasu slonů.

Autor je investiční bankéř