Před sedmnácti lety se roztrhlo nebe. Ničivé povodně změnily Česko, Karlův most měl namále

Když začalo 6. srpna roku 2002 pršet, nikdo zřejmě nečekal, co z toho bude. Déšť však způsobil stoleté záplavy, které jsou spolu s povodněmi na Moravě z roku 1997 je považovány za největší přírodní katastrofu v České republice v historii. Život stály 17 lidí a škody přesáhly 70 miliard korun.

„Já bych řekl, že Praha není ohrožena. Situace je, řekl bych, nadmíru výtečná,“ prohlásil večer 13. srpna 2002 pražský primátor Igor Němec. To ovšem nevěděl, co se jen o pár hodin později stane. Blížila se totiž druhá vlna záplav, které začaly už 6. srpna. Z Prahy, ale i dalších míst na více než třetině území Česka, se staly jezera a z ulic malé řeky. Jen Vltava dosáhla až stonásobně vyššího průtoku, než je běžné. I poté však primátor Němec zůstával možná až přehnaně optimistický. „Situace je nadmíru výtečná,“ řekl tehdy v přímém přenosu. Evakuováno muselo být celkem zhruba 225 000 lidí, z toho jen v Praze šlo o padesát tisíc ze čtvrtí jako Malá Strana či Libuš. V době od 6. srpna už ale během první povodňové vlny voda pustošila vše od jižních Čech a postupovala dál na střední a severní Čechy.

Vltava s sebou do Prahy kromě obrovského množství vody přivezla i všechno, co strhla po cestě. Městem tak podle médií proplula například celá chata či maringotka. Tehdy mohlo dojít i k pádu Karlova mostu. „Karlův most má ze všech pražských mostů nejužší mezery mezi pilíři a je složen z kvádrů. Ve chvíli, kdy by byl narušen kmeny nebo jinými velkými předměty, by byla jenom otázka času, než by se ty ostatní kvádry uvolnily a most by spadl,“ řekl pro server iDnes.cz hasič Václav Kratochvíl, jehož četa měla v té době na starost právě Karlův most. Ten se prý 14. srpna doslova roztřásl pod náporem vody.

Vltava měla stokrát vyšší průtok

Kde se však vzal tak silný a vytrvalý déšť, který v Česku neměl od roku 1845 obdoby? Podle meteorologa České televize Vladimíra Piskaly šlo především o shodu několika okolností. Konec července se tehdy totiž nesl ve znamení nadprůměrně teplého a vlhkého vzduchu, který na území Německa způsoboval silné bouřky. Klíčovým se ukázal vznik tlakové níže, což je meteorologický útvar, který vždy znamená trvalejší déšť. Vznikl ale daleko, až nad Janovským průlivem v Itálii. Srážky, které pak do Česka dorazily mezi 6. a 7. srpnem byly ohromné, pršelo až 100 litrů na metr čtverečný. 

To už stačilo k tomu, aby vznikly záplavy. Podle Piskaly se začaly zvedat toky zejména na Labi, kde byl vyhlášen třetí povodňový stupeň. Tlaková níže pak začala ustupovat směrem na východ, kde pak způsobila povodně i v Rusku. jenže v té době se nad Irskem zformovala další. Zpočátku nebyla nijak silná, ale shodou okolností se přesunula opět nad Janovský průliv, kde nabrala na síle. A tak v Česku pršelo dál. 

Vltava kulminovala poprvé 9. srpna, kdy měla průtok zhruba 1500 metrů krychlových za sekundu. To už však například řeka Malše zaplavila v podstatě celé České Budějovice, kde se voda zastavila kousek od centra města. V Praze mimo jiné bylo zaplaveno metro, kam voda natekla nejprve skrz stanici Hlavni nádraží, pak i jinde. Zatopena byla část trasy C i B. Během druhé vlny, která byla podle státního podniku Povodí Vltavy horší, Vltava dosáhla průtoku až 5000 metrů krychlových, což je zhruba stokrát více, než je v srpnu běžné. Během povodní zemřelo na českém území 17 osob.

Poškozena byla i pražská zoologická zahrada, v níž během povodní uhynulo 134 zvířat. Nejznámějším z nich byl lachtan Gaston, který doplul Vltavou do Labe a pak až do Německa, kde na následky vyčerpání zemřel. Ten se později stal jedním ze symbolů této přírodní katastrofy. Nouzový stav byl vyhlášen hned v šesti krajích včetně Středočeského či Plzeňského. Škoda na celém území se pak vyšplhala na 73,3 miliard korun, z toho jen pražské metro nahlásilo škodu ve výši sedmi miliard.

Na základě této katastrofy, která trvala až 16. srpna byly zpracovány nové povodňové plány a na jejich základě byla realizována protipovodňová opatření. 

Podle meteorologa Vladimíra Piskala se ale podobná situace může opakovat. „Tento meteorologický scénář se opakovat může. Postup níže ze severní Itálie do střední Evropy se objeví v průměru dvakrát až třikrát za rok,“ uvedl Vladimír Piskala pro ČT. „Pro představu, mezi lety 1979 a 2013 se v Evropě objevilo 3448 tlakových níží. Cestou z Itálie k nám se jich vydalo jen 82, přičemž zhruba každá čtvrtá znamenala silný nebo extrémní déšť. Rok 2002 byl vlastně výjimečný jen tím, že pršelo do již nasyceného povodí,“ dodal.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.