Věra Jourová má vybrakované portfolio a to je naše štěstí

Věra Jourová má vybrakované portfolio a to je naše štěstíkomentář
Komentáře

komentář

Daniel Kaiser

O postu pro Věru Jourovou v nové Evropské komisi bylo už napsáno všechno. Nebo ne?

Tři poznámky: 1) Sebechvála našeho hlavního vyjednavače Andreje Babiše – sice jsme nedostali ekonomický post, ale máme (řadovou) místopředsedkyni, hurá – je srozumitelná politicky, ale věcně neobhajitelná. Náš věčný etalon pro úspěchy uvnitř Unie, totiž Poláci, dostali nejen komisaře pro zemědělství, o kterého usilovali, ale hrají nadto ještě o post šéfa kabinetu předsedkyně Evropské komise. To je místo, na němž se za dosluhujícího Jeana-Clauda Junckera jeho šéf kabinetu Martin Selmayr vyprofiloval tak, až se o něm začalo psát jako o skutečném šéfovi Komise. To, že se Varšava dostala do finále hry o místo, které má větší potenciál než ministerstvo fakticky bez portfeje – údajně jde o blízkého Tuskova spolupracovníka Piotra Serafina –, bude samozřejmě vysvětlováno tím, že většina europoslanců PiS nakonec hlasovala pro Ursulu von der Leyenovou, a Jarosław Kaczyński se tedy může považovat za jejího kingmakera. Poslanci ANO však hlasovali stejně, šest hlasů z devíti, o něž von der Leyenová prošla, jsou od nich. Jak by se ovšem Babiš mohl považovat za kingmakera, když je osoba podezřelá z defraudace unijních dotací?

2) Věcná náplň komisariátu Věry Jourové je vtip. „Hodnoty a transparentnost“ dostane na starosti nominantka premiéra Babiše, vyšetřovaného za dotační podvod v Čapím hnízdě. Pod Jourovou okrajově spadá i zakotvení plurality médií, kdy zákonně se sice v České republice po příchodu jejího hnutí ANO k moci nic nestalo, reálné mocenské omezení plurality bylo však větší, než si asi v západní Evropě dovedou představit – a určitě větší než v neustále kritizovaném Polsku.

3) Přesto nakonec prázdnota portfolia pro českou komisařku může být dobrá zpráva. Poněvadž Jourová má v nové Komisi dohlížet také na dodržování principů demokratického a právního státu, všechny napadlo, že naše Věra bude mít na starosti právě dohled nad dvěma zlobivými visegrádskými dětmi, Polskem a Maďarskem. To by pro Českou republiku, která po brexitu potřebuje nějak reagovat na vychýlení mocenského rozložení v EU ve prospěch německo-francouzského direktoriátu – a V4 je aspoň něco –, bylo skutečně zlé. Alexandr Vondra z ODS taky v první reakci napsal, že by Praha post pro Jourovou měla vrátit.

Riziko, že Češka bude za vysoký plat a doživotní penzi pro Paříž, Berlín a Brusel rozeštvávat visegrádskou skupinu, trvá. Koneckonců ona má z Junckerovy Komise smutné prvenství eurokrata, který Polsku veřejně pohrozil, že když neodvolá soudní reformu, budou mu kráceny dotace. To nejen jí, ale aspoň podvědomě i České republice citliví Poláci jen tak nezapomenou. Když loni v létě Echo dělalo rozhovor s notoricky mírným šéfem polské diplomacie Jackem Czaputowiczem, u jména Jourová se ani on tak zcela neudržel: „Obecně řečeno, domluva s ní je těžká.“

Jenže v minulých dnech se při jednáních o rozdělení křesel něco důležitého stalo. Dohled nad vládou práva (tzv. rule of law) byl od Jourové přesunut, respektive vrácen zpátky pod komisaře pro spravedlnost, jímž je Belgičan Didier Reynders. Podle informovaných zdrojů k tomu došlo na poslední chvíli. Ať už ten přesun způsobil, kdo chtěl, rozeštvávací potenciál Jourové pro Visegrád se tím hodně umenšil. Premiérem sice máme machra, který umí jazyky a v EU zakázal karusely, ale tady jsou dvě možnosti: buď že neuhrál nic, nebo že způsobil škody. Naštěstí to zatím vypadá, že jsme se jim těsně vyhnuli.

Další články autora Daniela Kaisera najdete zde