Zastavte korona šílenství

KOMENTÁŘ PETRA HOLUBA

Zastavte korona šílenstvíKOMENTÁŘ
Rakouský kancléř Sebastian Kurz Foto: Reuters
2
Komentáře
Petr Holub
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Manipulovat s celým národem pomocí strachu by demokratičtí politici jistě neměli, pro mnohé se však taková manipulace stala v časech koronaviru běžným nástrojem. Počátkem týdne se do podezření z takového přestupku dostal rakouský kancléř Sebastian Kurz. Dosud platil za jednoho z nejúspěšnějších šéfů evropských vlád při řešení koronavirové krize, jako první uvolňuje zákazy spojené s epidemií, a dokonce už navrhuje program na obnovu ekonomiky včetně rozsáhlé daňové reformy.

Vypadalo to dobře až do pondělí, do ranního vysílání televize ORF, která zveřejnila zápis z jednání krizového štábu ze 12. března. „Kurz vysvětluje, že lidé musí mít strach z toho, že se nakazí, případně strach před tím, že jejich rodiče nebo prarodiče zemřou,“ stojí v protokolu.

 

Stejného dne se na zasedání spolkové rady vzbouřily opoziční strany od sociální demokracie přes liberální NEOS po radikálně pravicovou FPÖ a výsledkem byla žádost o ustavení vyšetřovací komise. Předložil ji šéf poslanců FPÖ Herbert Kickl a požadoval v ní prošetřit „podezření, že spolková vláda nevhodně připravila, schválila, zahájila a dokončila opatření týkající se nemoci COVID-19“. Kickl s podporou jiných stran třeba požaduje vysvětlit, že opatření na útlum ekonomiky a veřejného života opravdu neměla alternativu, proč zakázala rodinné návštěvy na Velikonoce nebo proč policie pokutuje tzv. corona-parties. Hlavní je však otázka, jestli společnost nebyla během koronavirové krize vystavena „masivní politické manipulaci“.

Politika strachu

Z odstupu se dá říci, že se kancléř konfliktu vyhnout nemohl a že bylo jen otázkou času, kdy k němu dojde. NEOS a sociální demokraté již delší dobu zpochybňovali některé vládní kroky a žádali lepší informace, předsedkyně NEOS Beate Meinlová-Reisingerová odsuzovala „politiku strachu“, FPÖ založila iniciativu „Zastavte korona šílenství – už to stačí“ a její poslanci také bojkotovali pravidlo, že se v jednacím sále sněmovny nosí roušky.

Vládní strany mají dost hlasů, aby vznik vyšetřovací komise zabránily, vážnější je okolnost, že opozice začala blokovat další kroky v boji s koronavirem. Například odmítla zákon, podle kterého měla od prvního května nastartovat tamní verze chytré karantény nebo další norma, podle níž zaměstnanci kritické infrastruktury nesmějí chodit na velké veřejné akce. Kancléř může své návrhy prosadit silou s měsíčním zpožděním, ale při tak velkém odporu tří parlamentních stran se zmenšuje naděje, že veřejnost jeho plány přijme.

Foto: Echo

Pravidlo prvního skandálu

Příběh z Rakouska o tom, jak končí národní jednota v boji s koronavirem, slouží jako předpověď pro další země, které přísnou anticovid politiku teprve začnou uvolňovat. V Česku je zatím možné, že vládní experti pořád děsí obyvatelstvo metaforou o „tygrovi, který se skrývá v lese“, případně přiznávají „strašný strach“ z toho, co nastane, až se zruší zákazy. Opoziční strany sice vládní návrhy na prodloužení nouzového stavu odmítají, o zneužívání moci však nemluví a kratší prodloužení jsou připraveni podpořit. Také senátoři stáhnou ústavní stížnost proti postupu vlády dříve, než ji podali. Prvními vlaštovkami, že národní jednota končí, jsou naléhavé žádosti poslankyně Olgy Richterové (Piráti), ať vláda předloží poslancům podklady, na jejichž základě zastavila život v zemi, případně konflikt sociologa Daniela Münicha s náměstkem Romanem Prymulou, když epidemiolog odmítl vydat rámcové údaje o těch, kdo byli testováni na COVID-19.

Roztržka mezi vládou, která podněcuje strach, aby se mohla prezentovat jako zachránce lidu, a opozicí, která ji v okamžiku ohrožení s větším či menším sebezapřením podporovala, je neodvratná a k funkční demokracii patří. Vláda se ji přirozeně snaží oddálit, přesto se čeká jen na první skandál, který nezadržitelný konflikt spustí.

×

Podobné články