Diagnóza dekadence. Pohled nejmladšího komentátora New York Times

Diagnóza dekadence. Pohled nejmladšího komentátora New York TimesECHOPRIME
V prosinci 2019 žily Spojené státy impeachmentem. Další události na to daly rychle zapomenout. Foto: Foto: Profimedia.cz
Svět

ECHOPRIME

Martin Weiss

Velké americké deníky jsou již dlouho orgány levice, ale udržují si téměř dojemnou tradici: snaží se o názorovou pestrost tím, že zaměstnávají pár konzervativních komentátorů. Psát pro publikum, které jejich názory předem odmítá, je pro tyto jedince výzva. Jsou pod trvalým tlakem – přizpůsobit se, nebo se nechat otrávit. Některé to autorsky zničí. Rossu Douthatovi, který se v roce 2009 jako třicetiletý stal nejmladším komentátorem New York Times vůbec, to prospělo. Své konzervativní katolické názory nezměnil, ale snaží se je formulovat tak, aby přesvědčil i lidi jiných východisek.

Teď vydal knihu, jež volně zapadá do současného žánru lamentování nad nástupem populismu a koncem liberalismu či Západu, ale zároveň je o něčem jiném. Těm, kteří o konci liberalismu uvažují, ji přesto lze doporučit.

Jmenuje se Dekadentní společnost a tou dekadencí Douthat nemá na mysli ani nějaké orgie, ani úpadek, který musí skončit zhroucením. Popisuje stagnaci, která už je tady – stále ještě bohatou společnost, která ale ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Mluví o „ekonomické stagnaci, institucionálním chátrání a kulturním a intelektuálním vyčerpání“. Její instituce dál fungují, ale skřípavě, děje se v ní mnoho frenetického, ale výsledek bývá nicotný a absurdní.

Taková společnost může snadno podlehnout vnějšímu šoku, ale taky nemusí – dekadence vykazuje překvapivě mnoho znaků „trvalé udržitelnosti“.

Celý text Martina Weisse si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: poutak

 

Související články