Pavel Tykač: Zlá, žárlivá a hloupá energetika

Český finančník a investor Pavel Tykač, jehož skupina Sev.en Energy provozuje doly a elektrárny v Čechách, Anglii, Austrálii a v USA, se poprvé rozsáhle vyjádřil k tlaku na snižování emisí oxidu uhličitého. V textu, který vyjde ve čtvrtek v novém Týdeníku Echo, varuje před jednorozměrným pohledem na energetiku, k němuž směřují zelené západní společnosti.

„Švédsko řeší vážný problém. Poté, co na konci minulého roku odstavilo první blok jaderné elektrárny Ringhals a na začátku toho nového přišel tuhý mráz, nemá severská země dost elektřiny. Švédská státní televize proto vyzývá obyvatele, aby přestali luxovat. Některé fabriky přerušily výrobu, přesto to nestačí.“ (Novinky.cz, 7. února 2021)

„Evropě hrozil masivní blackout. Kvůli silnému poklesu frekvence v elektrické přenosové soustavě hrozil v pátek Evropě masivní výpadek dodávek elektřiny, takzvaný blackout. Situaci pomohla zvládnout elektřina z jaderných a uhelných elektráren.“ (iDNES.cz, 11. ledna 2021)

„Zamrzlé větrné i plynové elektrárny, lidé bez elektřiny: V Texasu zažívají energetický blackout.“ (VTM.zive.cz, 16. února 2021)

Tři zprávy z prvních dvou měsíců letošního roku ukazují na nebezpečí, k němuž zelené západní společnosti směřují. Budeme-li nadále dávat přednost ideologii a jednorozměrnému pohledu na energetiku (cílem je snižování emisí CO₂), budeme podobné zprávy čítat stále častěji. Opravdu to chceme?

Němci hodlají letos a příští rok vypnout všechny své jaderné bloky a třetinu výkonu černo- a hnědouhelných elektráren. Celkem tak odstaví řiditelné zdroje o výkonu 14 000 MW, tedy jako čtrnáct temelínských jaderných bloků. Budeme-li jen sedět s rukama v klíně, či dokonce tleskat a aplaudovat tomu, že jsou vypínány klasické zdroje elektřiny, a vydávat se stejnou cestou, nebudeme v příštích letech o blackoutech jen číst, ale budeme je možná zažívat i sami na sobě. Chceme-li tomu předejít, je třeba uvažovat o energetice racionálně, tedy opustit falešné představy typu, že nás se ten problém netýká, protože v roční bilanci jsme z hlediska výroby a spotřeby elektřiny zemí exportní, či že přistavěním dalších větrných parků a fotovoltaických polí nahradíme odstavené uhelné elektrárny.

Je třeba mít stále na zřeteli, že elektřina je úplně jiný typ energie než plyn nebo ropa, protože se nedá uskladnit do zásoby. U ropy či plynu máme k dispozici zásobníky na 60 nebo 90 dní a čerpáme z nich podle potřeby. Proto klíčovým parametrem u ropy i plynu může být celková roční spotřeba, zatímco u elektřiny je nesmyslné dívat se na ni z hlediska roční spotřeby.

Pro lepší pochopení toho, jak zavádějící je číslo o celkové roční bilanci, platí následující příklad: vysadí tě 1. ledna na pustém ostrově a nechají ti tam 500 kg těžkou krávu, prostředky na rozdělání ohně a 500litrový sud s vodou. Řeknou ti, že to máš na rok, a když tě přijedou v březnu zkontrolovat, tak budou překvapení, že jsi nepřežil. Z té krávy jsi snědl možná jedno procento masa, zbytek se mezitím zkazil, ty jako trosečník jsi jedl dál to zkažené maso, protože nic jiného jsi neměl, a zemřel jsi na otravu. Statistici ale řeknou, že to vůbec nechápou, že ten člověk byl v naprostém dostatku, protože měl víc než kilo masa a 1,5 litru vody na den.

Stejně jako v tomto případě je i v případě elektřiny roční bilance významně zbytečné číslo. Česko je v roční bilanci státem, který elektřiny vyrobí víc, než sám spotřebuje, a je tedy z hlediska roční bilance exportérem elektřiny. A to hlavně proto, že náklady na výrobu elektřiny v českých elektrárnách jsou nižší než v sousedním Německu. Přitom ale vůbec neplatí, že by Česko mělo nadbytek zdrojů. V současné situaci je to v hodinách špičkové spotřeby „jen tak tak“ a v příštích letech, kdy se budou některé staré zdroje odstavovat, se i Česko může dostat do problémů.

Celý text si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.