Rusko proti „americké dominanci“

KOMENTÁŘ

Rusko proti „americké dominanci“ — Sergej Lavrov. Foto: Shutterstock

Komentáře

Ondřej Štindl

válka na Ukrajině Rusko Sergej Lavrov

Související články

Hlavní zprávy

Válka na Ukrajině ONLINE

Válka na Ukrajině ONLINE

ONLINE

6. června 2023

18:25

Ukrajinci tajně plánovali zničit Nord Stream, píše Washington Post

VÝBUCH NORD STREAMU

6. června 2023

18:14

Jak se vede totální válka

Ondřej Šmigol

6. června 2023
00:01
Krásné časy plné naděje

Marian Kechlibar

6. června 2023
00:01
Poznej svého nepřítele a hlavně jej nepodceň

Lukáš Kovanda

5. června 2023
00:01
Stejnopohlavní partneři jsou nejlepší, ale manželství to není

Jiří Peňás

5. června 2023
00:01
Státní vyznamenání jsou doklad, že Česká republika žije

Lukáš Novosad

4. června 2023
00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Ukrajinci tajně plánovali zničit Nord Stream, píše Washington Post

18:14

6. června 2023
18:14
Dvě desítky hostů pražského hotelu měly zažívací potíže, pět skončilo v nemocnici

17:33

6. června 2023
17:33
Kdyby se vylilo 25 přehrad Orlík... Jak rozlehlé a hluboké je „Kachovské moře“

17:08

6. června 2023
17:08
VIDEO: Voda z Kachovské přehrady zachvátila ukrajinská města

16:45

6. června 2023
16:45
Bartoš tvrdě proti Stanjurovi: Na takhle nízkých platech jsme se nedohodli

16:05

6. června 2023
16:05
Transvestita v Brně četl dětem. „Vymývání mozků dětí a propagace pedofilie,“ znělo z ulice

15:51

6. června 2023
15:51
Lidé nejvíce důvěřují Pavlovi a Babišovi. Na druhém konci je Fiala a Pekarová

15:09

6. června 2023
15:09
Do škol přijde povinně výuka informatiky, pomůže s ní Národní pedagogický institut

15:03

6. června 2023
15:03
Západ má jasno o zkáze Kachovské přehrady: brutalita ruské války, terorismus, zločin

14:37

6. června 2023
14:37
VIDEO: Legionáři vylézají z kanálů v Šebekinu. Ruské město u hranic je pod palbou

14:06

6. června 2023
14:06

Další zprávy

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov tento týden přišel s dalším odůvodněním napadení Ukrajiny. „Naše speciální vojenská operace má za cíl ukončit bezohlednou expanzi a bezohledný kurz k naprosté dominanci USA a ostatních západních zemí pod nimi na mezinárodní scéně,“ řekl v rozhovoru pro kanál Rossija 24.

Jistě to může působit jako další z řady často protichůdných racionalizací, jimiž ruské vedení ospravedlňuje vojenskou agresi na Ukrajině a průběžně je podle momentální potřeby a také dle vývoje situace na bojišti vyměňuje. Je snadné si z toho dělat legraci, vidět v tom další příznak toho, že situace se nevyvíjí podle plánů Kremlu, nutí ho neustále improvizovat, vymýšlet si. Jenomže podceňování nepřítele není zrovna spolehlivý způsob, jak vyhrát válku. A Lavrovova slova, jimiž se ministr pokusil válku znovu „přerámovat“, mohou najít vstřícné publikum.

Jednak vycházejí vstříc obrazu války, jak jej vykreslují západní, spíš proruské kruhy – jako konfliktu mezi Ruskem a Západem, který se jí účastní jaksi v zastoupení přes Ukrajince, kteří v tomhle líčení konfliktu vystupují jako loutky bez vlastní vůle a bez vlastních zájmů. Svými dodávkami zbraní pak prý Západ válku uměle prodlužuje bez ohledu na míru destrukce a ztráty na životech. Válka je jistě strašná, připouštějí takhle orientovaní komentátoři, ale dávno už nemusela být, kdyby se Ukrajina „zbytečně“ nebránila. To by pak nic nebránilo nastolení míru a harmonie na Malé Rusi (jak Ukrajině říkává ruská propaganda). Lavrov tuhle verzi svými slovy přiživuje.

Ruská diplomacie ale může doufat, že nejvděčnější posluchače najde mimo západní kulturní okruh. Mezi elitami nastupujících mocností někdejšího třetího světa. Prezentuje přepadení Ukrajiny také jako součást zrození multipolárního uspořádání světa, v němž už nebude dominovat jedna supervelmoc.

Takový svět se v posledních letech může zdát blíž – Amerika je vnitřně rozdělená, mluví se o jejím stahování se z Evropy. Také ztrácí něco ze své „soft power“, přitažlivosti, schopnosti tvarovat svět silou idejí a obrazů, ne zbraní. Provokuje averzi, nejenom nepříliš úspěšnými vojenskými intervencemi na Blízkém východě, ale někdy také „kulturním imperialismem“, třeba také necitlivým vnucováním hodnot západním způsobem chápaného pokroku tam, kde o ně nikdo moc nestojí.

Rusko se tváří, že prosazuje něco spravedlivějšího, že na Ukrajině hájí i zájmy elit zemí, jako jsou Čína nebo Indie a další, které se ucházejí o svůj podíl na globální moci. Moskva potřebuje, aby uvěřily, že na Ukrajině nějakým způsobem válčí i za ně, potřebuje jejich podporu, aspoň ticho, a jejich ekonomickou spolupráci.

A jistým způsobem může válka na Ukrajině být předzvěstí podoby toho prý přicházejícího multipolárního světa. Světa, kde moc „leží na chodníku“ a je potřeba ji jenom sebrat, kde o dominanci soupeří mocnosti, jejichž hodnoty zdaleka nemusejí odpovídat tradičnímu západnímu pojetí lidských práv a jejichž zájmy často jsou protichůdné. Pokud někdo chce dosáhnout nového uspořádání hierarchie síly, dosáhne toho často právě silou. Ten Rusy opěvovaný svět bez americké dominance může být světem, v němž válka oproti dnešku zdomácní.