2 komentář

Divoká karta na Slovensku

komentář

Příštím premiérem Slovenska bude totální politický exot. Igor Matovič bývá přirovnáván k Donaldu Trumpovi, což je v několika ohledech nesmysl. Trump musel vážně a poctivým úsilím získat srdce členů a příznivců Republikánské strany a přitom překonávat odpor jejího aparátu, zatímco Matovič disponuje stranou vlastní (OĺaNO) s členskou základnou do 40 lidí, kterou tvoří zčásti jeho příbuzní, zaměstnanci a jím v jakémsi konkurzu najatí kandidáti, čímž se podobá sektě.

O prezidentovi USA se na startu jeho prezidentské kariéry spekulovalo, že s vítězstvím nepočítal, případně že ho na prezidentském souboji zajímaly jen samotná kampaň a s ní spojené vzrušení, a že s exekutivou si nebude vědět rady. Ani nenastoupí do dalších voleb. Byť čas ukázal, že to pravda nebyla, z Matoviče dnes působí podobně. Ještě v říjnu osciloval v průzkumech kolem 5 procent, od té doby vystoupal na famózních 25 procent ve volbách. Ale působí pořád stejně nezávazně, jako bavič. Volební večer ve své rodné Trnavě pořádal v hale s 2000 návštěvníky a příznivci, většinu času tam strávil u mikrofonu coby moderátor a bavič.

Ale společné má s Trumpem to, že voliče zaujal úplně jiným typem mluvy a vystupování, než na jaký byli zvyklí od většiny politické třídy. Z Matoviče vyzařuje jistá autenticita, jakou se nelze naučit. PR kousky, jakými byly výlety s videokamerkou na Kypr a do Provensálska, kde natáčel nemovitosti Penty, respektive Ficova ministra financí, s tím, že po volbách se z nich stane majetek Slovenské republiky, jsou mistrovské. Věcně je to zřejmě hloupost, bývalý ministr kultury Marek Maďarič v rozhovoru pro Echo upozornil, že trojka Matovičovy kandidátky, bývalý policejní vyšetřovatel kauzy Gorila, nakonec nikoho ani neobvinil. Ale je to hloupost, na jakou by se drahé konzultantské firmy rády zmohly, a nezmůžou.

O programu jeho vlády je zatím ztráta času psát. Snad bude hospodářsky trochu doprava (Matovič byl sám podnikatel, především jako vydavatel regionálních týdeníků), jinak poněkud připomíná Andreje Babiše – žádná dvakrát promyšlená strategie, jedeme podle stavu vozovky, respektive toho kusu, na který v mlze vidíme. Zahraničněpoliticky se žádná velká změna kurzu konat nebude. Visegrádské čtyřky je Slovensko nejslabším článkem už dnes. Co si o V-4 myslí Matovič, se neví. Pokud ale koalice skutečně vznikne ze spojení Matoviče s menšími stranami Sme rodina (podivní konzervativci, předsedou je Boris Kollár, známý coby otec deseti dětí z devíti matek), Za ĺudí Andreje Kisky a SaS známého eurokritického liberála Richarda Sulíka, Kollár a Sulík by měli být ti, kdo Visegrád pohlídají.

À propos Kiska – do parlamentu jeho strana prošla s necelými šesti procenty, tedy těsně. Strana, k níž patří prezidentka Zuzana Čaputová, Progresívne Slovensko / Spolu, neprošla vůbec. Tyto dvě formace byly miláčky médií a tzv. liberálních kruhů, jak slovenských, tak ovšem i českých, bratislavského zpravodaje ČT, Tomáše Halíka a pořadatelů rockových koncertů v Praze. Začínáme mít s pochopením Slovenska stejný problém, s nímž se na začátku svého prezidentského úřadu potýkal Václav Havel a většina politické třídy v Praze; ti Slováci, jež pověřujeme tím, aby pro nás Slovensko vykládali, s ním sami nemají důvěrný kontakt. Jde o míň než před třiceti lety, kdy se začínal klížit stát. Ale tentokrát je to korekce vítaná.

Lidé z těchto pohořevších formací se obyčejně přidávají ke každému progresivistickému závanu. Například v Evropském parlamentu poslanec za Progresívne Slovensko Martin Hojsík, coby nikoliv nepodstatný člen Výboru pro životní prostředí, sehrával svou roli při vytváření zelené politiky, jež se mezitím přetavila do tzv. Green Dealu Evropské komise nebo do cíle tzv. bezuhlíkové EU. Každé oslabení takových proudů všude po Evropě je dobré.

Další texty Daniela Kaisera čtěte zde.

EchoPrime

od 249 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo v digitální podobě.

Více info

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více