Alexandr Vondra: Koronavirus a pohádka o západních politických vůdcích

Žili byli tři západní političtí vůdci, kteří odmítali drastickou restrikci pohybu lidí. Donald Trump, Angela Merkelová a Boris Johnson. První intuitivně problém zlehčoval, až zjistil, že ho to může stát prohru ve volbách. Tak otočil. Druhá ještě před pár dny temně věštila, že ve výsledku se nakazí 60-70% Němců, aniž by to vysvětlila. Teď pod tlakem zemských vlád a chaosu v supermarketech couvá taky. Ten třetí, Boris, svůj postoj opřel o autoritu. Sir Patrick Vallance je hlavním vědeckým poradcem vlády.

Vallance vychází z teorie o tzv. hromadné imunitě (anglicky herd imunity; „herd“ znamená stádo“). O ní lze mluvit, když se cca 60-70% lidí virem nakazí a získá na něj imunitu. Tím se výrazně sníží riziko dalších přenosů. Stačí ochránit jen nejvíce zranitelné lidi. Konkrétně izolovat seniory. Právě tím směrem míří opatření Londýna. Ještě uvidíme, zda mu odvaha vydrží.

Výhoda postupu je jedna. Pokud zdravotní a sociální systém zvládne péči o seniory v izolaci a politické vedení riskantní postup obhájí, společnost se vyhne recesi. Mladší a střední ročníky dál pracují, nejsou v karanténě ani nevytvářejí tlak na zdravotní systém. Průběh nemoci je u nich mírný.

Velkým rizikem je ale to, že jde o postup nevyzkoušený. Na nemoc není vakcína. Nikde není zaručeno, že lidé imunitu získají. Mohou onemocnět znovu a hůř. Je to loterie, navíc v rozporu s pravidly WHO. Ostatní státy budou protestovat a zavírat hranice, takže ekonomický bonus v globalizovaném světě nebude velký.

Asijské země, poučené smrtícím SARS a MERS, se vydaly jinou cestou. Restrikcí zastavily šíření viru. Čína, kde bylo ohnisko, zvolila restrikce silnější, Korea, Singapur a Tchaj-wan menší, ale princip je stejný. Není to řešení napořád. Může přijít další pacient 0 s řetězovou reakcí. Ale je to nakoupení času, než bude vakcína. Společnost Gilead a další na ni pracují.

Jiné evropské země jdou taky cestou restrikcí, ale pozdě. Itálie, Španělsko, Francie. Portugalský intelektuál Bruno Macaes tvrdí, že se hraje o to, kdo z krize vyjde jako vítěz. Západ nebo Východ? Nejde tu o ideje, ale o organizaci moci a využití technologií. Východ má navrch. I kvůli tomu, že díky konfuciánské tradici jsou tam společnosti disciplinovanější než individualizovaný a atomizovaný Západ. Těží z bonusu zodpovědně „stádního“ chování.

Nechci to předjímat. Ale je dost možné, že strach „stáda“ nakonec přinutí i ten poslední riskující stát na Západě (Londýn) k restrikcím, které přijdou pozdě. Východ pak jako deux ex machina Západ „zachrání“. Itálii už posílá dodávky zdravotnického materiálu Čína.

A co Česko? My jsme sice restrikci udělali díky Romanu Prymulovi včas. Jenže kvůli manažerskému selhání vlády může být nákup času k ničemu. Babiš se utopí v mikro-řízení a po zásluze padne. Mezitím prezident bude na Ruzyni vítat čínská letadla, která nám s respirátory a ventilátory vytrhnou trn z paty. Anebo je předběhne Korea? Či dokonce Tajwan?

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.