Když šakalové zestárnou. Nový film bratří Trojanů vůbec není tak strašný

Film Bourák režiséra Ondřeje Trojana, ale klidně můžeme napsat, že i jeho bratra Ivana Trojana, byl hned zčerstva sejmut úderem nejsilnějšího českého filmového kritika Kamila Fily. Většina argumentace spočívala v kroucení hlavou nad tím, co to vlastně má být, prý ten snímek nemá hlavu ani patu, nelze mu rozumět a je celý zmatený, nelogický a vůbec příšerně nepovedený, takže do kina by na něj šel jen blázen.

V očekávání masochistického zážitku jsem se na něj vypravil. Ale film běžel deset minut, dvacet minut, a bolest pořád ne a ne se dostavit. Po půl hodině už byl člověk neklidný, kdy se konečně začne projevovat, jak je ten film špatný, ale naopak se to docela svižně rozjelo a pak to pokračovalo, dokonce to začalo gradovat a po hodině si už divák mohl říct: „Vždyť ono je to docela dobré!“ A pak se několikrát i hlasitě zasmál. Co komu na tomhle může tak vadit? Jistěže to není převratná událost a těžko s tím uspět u publika dejme tomu elitně akademického typu. Ale rozhodně to není žádný průšvih. Taková bizarní groteskní romance pro nenáročné, ale ne úplně blbé, zasazená do sociálně a esteticky zdevastovaného Šluknovského výběžku, něco pošlého z ducha divadla Sklep, když se setká na české periferii s rockabilly a vzpomínkami na Šakalí léta (scénář Petr Jarchovský), která jsou parodována i citována. Trochu odlehčenější a méně výchovný Most a dejme tomu pokus o nějakou českou podobu sociální „červené knihovny“ ze života české „white trash“. Podané je to s velkou nadsázkou a stylizovaností, ale zase ne tak, aby to bylo daleko od česk(osudetsk)é reality. A hlavně je to komedie, kde je hodně hudby a tance.

Celou recenzi na film Bourák najdete na EchoPrime nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. V něm naleznete také velký rozhovor s Jiřím Bartoškou nebo informace o tom, jaké překvapení může historiky čekat v těch odděleních vatikánských archivů, které se otevírají badatelům. Objednat Týdeník Echo si můžete zde.