Piťha koncentráky zmiňovat nemusel

Česká ženská lobby, což je ideologicky poměrně vyhraněné společenství žen, o jejichž podpoře ze strany většinové ženské populace nemáme žádná data, podala trestní oznámení na kněze Petra Piťhu kvůli jeho kázání pronesenému v katedrále svatého Víta na konci září. Piťha v kázání varoval před podepsáním Istanbulské úmluvy a ohradil se i proti návrhu zákona o stejnopohlavním manželství, který aktuálně leží ve sněmovně a zdá se, že získá podporu Babišovy vlády.

V řeči, která byla bez ohledu na obsah dobře koncipována a působivě přednesena – Piťha je bezpochyby schopný rétor –, zazněla i slova o „nápravně-výchovných táborech vyhlazovacího charakteru“, kam budou v budoucnu deportováni odpůrci nového pojetí pohlaví, manželství či rodičovství. Za Piťhu se už ve stručném přípisu postavil kardinál Dominik Duka.

Kázání v kostele nebylo předmětem trestního stíhání od revoluce, pokud tedy nepočítáme případ z roku 2000, kdy se zbláznili na Břeclavsku a začali vyšetřovat faráře Protivínského, protože v kázáních vyzýval věřící, aby nevolili komunistickou kandidátku do Senátu. Trestní stíhání kněze kvůli „hanobení skupiny obyvatel pro jejich přesvědčení“ nezávisle na sobě v témže čase zastavili prezident Havel i brněnský státní zástupce. Od té doby se nic podobného nestalo.

Feministky z České ženské lobby potvrdily, že Piťha ťal do živého. Je jasné, že žádný jiný typ „apokalyptických“ vizí by takovou reakci nerozpoutal. Kdyby Piťha kázal o tom, že nás ohrožuje invaze mimozemšťanů nebo že výsledkem technologického pokroku budou vraždící roboti, nechalo by to všemožná lobby v klidu a rozhodně by se na to nepokoušela naroubovat paragraf o šíření poplašné zprávy. Paradoxně by to k němu mělo blíž než vyhrocená předpověď společenského vývoje.

Tím se dostávám k tomu, jestli musela být podobně vyhrocená; podle mě ne. Situace je už nyní natolik závažná a případů omezování svobod ve prospěch aktivistické části LGBT komunity tolik, že není potřeba vymýšlet žádné nadstavby. Stačilo zmínit pár případů z poslední doby, notoricky známé kauzy cukrářů, květinářky, farmářů, kaligrafek a bůhvíkoho ještě, které vyvracejí mantru používanou zastánci stejnopohlavních sňatků, že to „nikomu neublíží a někomu pomůže“. Může vám to ublížit, a to velmi zásadně, pokud se změnou zákona nezměníte lusknutím prstu i svoje přesvědčení.

Pokud někdo namítne, že ve všech případech jde o podnikání, pojďme dál. Případ britského studenta vyloučeného z univerzity za naprosto neagresivní vyjádření biblického stanoviska na sociální síti. Případ chůvy, která odpověděla své kolegyni na dotaz, co si myslí o homosexualitě, tak, že podle ní je to hřích, ale „všichni jsme hříšníci“ – a byla vyhozena z práce. Případ manželů, kteří nemohou dostat děti do pěstounské péče, protože nejsou dostatečně pokrokoví na poli sexuality.

Aby to nevypadalo, že se šikanují jen křesťané, případ londýnské ortodoxně židovské školy, kam přišli státem vyslaní kontroloři zkoumat, jestli učí děti správně o (homo)sexualitě. Křesťanské a židovské školy, které děti vedly k tradičnímu chápání manželství, byly hozeny do jednoho pytle s výcvikovými centry islamistů. Případ kanadského zákona C-16, který zrodil světu profesora Petersona, když se pokoušel pod hrozbou sankcí vnutit používání smyšlených „neutrálních“ zájmen.

Podobných kauz je příslovečné neurékom. Věnují se jim celé weby, existují instituce, které nedělají nic jiného, než že poskytují právní pomoc lidem, kteří se ocitli v nesnázích, byli vyhozeni z práce nebo ze školy, bylo jim odepřeno osvojit si děti anebo jejich podnikání čelilo likvidaci jen proto, že se jejich názor na sexualitu neshodoval s dogmaty, jež navíc často nedávají žádný dobrý smysl: sexuální orientace je vrozená a nezměnitelná; gender je fluidní a neváže se na vrozené pohlavní znaky.

V tomto systému je perzekvován každý, kdo veřejně prohlásí, že král je nahý a ženy nemají penis. Dnes už neběží jen o „pánbíčkáře“, kteří řeší, kdo s kým a jak spí a co na to říká Bůh a církev. Student Durhamské univerzity Angelos Sofocleous, potrestán za názor, že ženy fyzicky nedisponují pohlavním údem, byl nakonec předsedou ateistického spolku univerzitních humanistů a skeptiků.

Jeho tvrzení nebylo předmětem žádné víry, nebylo to morální hodnocení; byl to neoddiskutovatelný fakt, s nímž by se ztotožnilo veškeré lidstvo, co kdy na zemi žilo, od křováků po intelektuály. Ztotožnili by se s ním i homosexuálové: to, že se jim líbí muži nebo ženy, je přece dáno tím, že se jedná o muže nebo ženy. Všichni, až na množinu imbecilů, kteří ovládli celý jeden segment sociálních věd, mají neúměrnou moc a využívají ji k prosazení kvadratury kruhu. Tito lidé jsou největší oporou nejen ruské, ale například i islámské propagandy, která vykresluje Západ jako zkažený.

Je potřeba stále zdůrazňovat, že homosexuálové jsou v tomto boji jen beranidlem, prostředkem k přestavbě společnosti, podobně jako byli dělníci zneužíváni komunisty. Klausovské rozlišení na homosexuály a homosexualisty, které Piťha ve svém kázání užil, není ničím jiným než snahou na tento fakt poukázat. Bývalý prezident může vycházet z vlastních zkušeností, kdy byl opakovaně obviňován z toho, že jeho odmítání registrovaného partnerství je důsledkem vlastní latentní homosexuality. Přitom ani zcela přiznaná homosexualita nemusí být v rozporu s konzervativním pohledem na svět.

Když byl LGBT mašinerií zlikvidován Brendan Eich, šéf Mozilly, protože před několika lety věnoval malý příspěvek kampani k referendu o podobě manželství, postavil se za něj bojovník za práva gayů Andrew Sullivan, mimochodem první intelektuál, jenž homosexuální sňatky na sklonku 80. let obhajoval v americkém tisku, v době, kdy to ještě bylo pro politickou scénu zleva zprava unisono nepřijatelné, a bylo to dokonce nepřijatelné pro homosexuální hnutí samo: Sullivanovi se tehdy od něj dostalo pokárání, že se pokouší natlačit homosexuální volnou lásku do heterosexuálních škatulek.

Dnes Sullivan zastává názor, který by se dal shrnout následovně: „Hnutí už dosáhlo všeho, čeho se dosáhnout dalo. Teď by se mělo rozpustit a vyšumět z veřejného prostoru.“ Manželů McArthurových, kteří dostali likvidační pokutu, protože odmítli vyrobit dort se sloganem na podporu homosexuálních sňatků (a bylo od začátku jasné, že nediskriminovali zákazníka na základě jeho orientace, stejný dort by odmítli udělat i jakémukoliv heterosexuálovi), se zastal britský LGBT aktivista Peter Tatchell.

Jak Sullivan, tak Thatchell jsou otevření homosexuálové, známí obhájci práv gayů ještě z dob, kdy být homosexuálem nebyl žádný med. Mají rozdílné politické názory pohybující se kolem středu – Sullivan je pravičák, Thatchell levičák, ani jeden nepatří mezi krajní extremisty. Oba shodně uznávají, že to zašlo zu viel a z někdejších šikanovaných se stali šikanéři; není přitom řeč o homosexuálech, nýbrž o aktivistické menšině, která se snaží vytvářet dojem, že reprezentuje celou komunitu. Není to pravda, většina homosexuálů je schopná žít s tím, že někdo jejich sexuální aktivity považuje za hřích nebo odmítá stejnopohlavní sňatky, stačí jim obyčejná tolerance i ze strany těchto lidí. A tolerance je prostě strpění, jinak řečeno lhostejnost, kterou by Češi mohli vyučovat.