Nyní nesmíme šetřit. Češi se tradičně střílí do vlastní nohy

Vstoupili jsme zde v České republice do koronavirové krize sotva před dvěma týdny a už můžeme konstatovat, že ekonomický průšvih nás čeká veliký. Mnoho důležitých továren stojí a tento stav se bude spíš ještě zhoršovat. Průměrně v Česku z různých příčin zemře 305 lidí denně, z toho na koronovirus až dosud celkem tři – v průběhu těch prvních dvou tří týdnů. To na jedné straně berme za velký úspěch, na straně druhé zrádný virus připraví jen do konce března českou ekonomiku o cca 100 miliard korun. Jeho ničivý potenciál na lidské aktivity je obrovský. Neúměrný. A současný způsob boje s ním je proto dlouhodobě neudržitelný. V tomto smyslu je Covid-19 mnohem horší a ničivější, než vpád německých nebo sovětských vojsk v březnu 1939, respektive v srpnu 1968.

Nejhorší na vývoji hospodářské situace je to, že nemáme představu, kdy pandemie skončí (a jak dlouho budou trvat vypjatá karanténní opatření), ale zejména, že nemáme věci ve vlastních rukou. Ani co se týče koronaviru samotného, ani co se týče výroby. Náš silný průmysl totiž exportuje kolem osmdesáti procent své produkce a na tomto enormním podílu exportu, zejména do evropských zemí, je postavena velikost firem a logistika. A z toho vyplývající vysoká zaměstnanost. Situace v Evropě je horší, někde i mnohem horší než u nás, a tak obnovení původních dodavatelských tras bude trvat dlouho, i kdybychom u nás virus nakrásně vymýtili během několika týdnů.

Koronavirus nějak zmutoval, začal účinně napadat lidi a tuto svou schopnost už neztratí. Pokud se nenajde účinná očkovací látka, bude postupně – přes všechny karantény světa - napadat další a další lidi a ohrožovat lidstvo stejně jako kdysi černé neštovice a další podobné nemoci. Dočasně potlačená pandemie se bude i po letech vracet a znovu propukat. V podstatě to znamená, že bez plošně použité vakcíny, kterou teď nemáme, nebo bez změny metodiky přístupu k viru a bez změny jeho vnímání společností, se budeme my, celá Evropa a celý svět ocitat v nových a nových karanténách. A v nových vlnách krachů.

Celý rozsáhlý text Karla Kříže čtěte na EchoPrime zde.