Věřím na lidový kapitalismus

POLITICKÁ ARÉNA

Věřím na lidový kapitalismus
Klid, soudruzi, stromky budou... Praha, 1977. Foto: Dana Kyndrová
Politická aréna

Václav Klaus ml.

Patřím k těm lidem, kteří mají raději lidový kapitalismus než lidový socialismus. Socialismus jsem v mládí zažil, což (jak léta běží) začíná být menšinová zkušenost v naší republice.

Věkový medián – neboli polovina obyvatel je mladší, polovina starší – je v České republice zhruba 42 let (a dost rychle stoupá). Nicméně polovině obyvatel bylo v roce 1989 jedenáct let a méně. Tedy zhruba polovina lidí už zná socialismus jen z doslechu a pamětníků bude rychle ubývat.

Řekněme si tedy ve zkratce, co to socialismus je? Je to systém, kdy celá společnost je řízená státem, zejména celé hospodářství. Každá hospoda je součástí národního gigantu – podniku Restaurace a jídelny n.p. (národní podnik), který se dělí po krajích a okresech. Každá trafika a prodej cigaret v kiosku je součástí celostátního podniku PNS (poštovní novinová služba). Jakákoli soukromá aktivita je trestná a neexistuje. Vidíme jí jen v bolševickém televizním seriálu 30 případů majora Zemana – kde jsou nějací poslední trhovci, bylinkáři a podobná ještě nezlikvidovaná kapitalistická sebranka. Kšeftují a jsou oškliví. Nejodpornější babizna snad v seriálu namísto bylinek kšeftuje s nedostupnými léky na černo. Major Zeman a spol. se s nimi nepářou, pochopitelně.
Státní ekonomika nebyl funkční systém. Třeba jste si nemohli koupit sportovní kolo nebo lyže lepší – protože kolo s přehazovačkou zrovna státní podnik Favorit nestíhal vyrobit (asi tak 7 let) a jiný výrobce nebyl nebo centrální státní nákupčí zahraničních spotřebních výrobků (tuším Pragoimport) nekoupil lyže Völkl či Rossignol, protože nechtěl, nebo protože neměl od Státní plánovací komise peníze na to přidělené.

V Československu panoval gulášový socialismus čili maso i salám v obchodě byly – tedy pokud šel člověk včas. Vím, že jako kluk jsem musel chodit kupovat mléko do sámošky (byly dva druhy mléka – fialové a modré v takových igelitech – oboje dodával monopolní národní podnik Laktos), protože když rodiče chodili z práce vpodvečer, tak už mlíko nebylo u nás na sídlišti. Bydlelo tam hodně lidí a hlavně dětí a obchody to nestíhaly a hlavně „co má bejt – mlíko už není – můžete to napsat do Knihy přání a stížností“ – ale nemůžete to řešit normálně: „do tohodle obchodu chodit nebudu“, protože ani jedna z pěti velkých samoobsluh na sídlišti mlíko večer nemá a všechny jsou součástí Národního podniku Pramen.

V Polsku ale třeba maso nebylo v prodejnách skoro vůbec, a když jste jeli do Polska, normálně jste si s sebou brali dva salámy, které jste tam výhodně za něco vyměnili (s průvodčí ve vlaku nebo s někým na ulici) – osobní zkušenost.

Stát totiž nedokáže zajistit efektivní fungování hospodářství – to roztáčí aktivita svobodných činorodých lidí. Kteří jasně, chtějí zbohatnout, ale není to jejich primární motivace – jsou prostě činorodí a pracovití a to přináší bohatství potom.
A pak (bylo mi 20 a něco) po revoluci jsem zažil zázrak – lidový kapitalismus. Viděl jsem lidi, kteří sami prodávali zboží nebo něco vyráběli a nebyli z národního podniku (řízení Husákem a Jakešem).

Řeknu vám jen dva konkrétní případy. Když se uvolnily ceny – státní samoobsluhy nereagovaly moc pružně a máslo vystřelilo (mimochodem za socialismu stálo máslo 10 Kč a 10dkg šunky taky 10 Kč při mzdách okolo 1500 korun měsíčně; dnes máme mzdy cca 20x vyšší a cenu másla vyšší jen 4x a šunky jen 2-3x – máslo tedy zlevnilo pětkrát a šunka patnáctkrát) … no a máslo vystřelilo z těch deseti korun někam ke čtyřiceti, což byla tehdy prostě nereálná cena, koukali jsme na to s hrůzou. A jdu si takhle po sídlišti okolo Prioru (státní obchoďák) a tam najednou zastavuje Avia, vylejzají dva nebo tři pánové (z nějaké mlíkárny nebo JZD), vyndávají ceduli „máslo 15 Kč“. Udělá se fronta, každý bere 4 másla nebo 6 a náklaďák je za půl hodiny prázdný (neměli EET teda, ani jiný byrokratický vychytávky). Pointa je, že státní sámoška neprodá ten den patrně ani jedno máslo a druhý den zlevňuje na 18Kč a páni z náklaďáčku začnou dodávat celý náklaďák patrně už rovnou do sámošky. Kapitalismus funguje.

Druhá historka: vyprávěl mi tatínek spolužáka mého syna Vojtěcha, jinak majitel zdaleka největšího velkoobchodu s ovocem a zeleninou v ČR; obří firma. Vyprávěl mi o začátku jejich firmy. Chodil totiž jako mladý muž z Ostravska, studující v Praze matematiku, s dívkou (spolužačkou z VŠ), která byla z Žitného ostrova (jih Slovenska obývaný maďarskou menšinou). Vztah to byl asi kvalitní, protože to pak byla/je maminka toho Vojty spolužáka a dalších asi 3 dětí, ale to je jedno. Podstata byla, že když byl zmíněný Ostravák v létě u rodičů nevěsty v nejjižnějším cípu tehdejší republiky – viděl tam na poli dozrávat melouny a koukal na to jako zjara, že něco takového existuje a u nás dozraje. Melouny bývaly šíleně populární – vždy koncem léta se tu začaly prodávat v prodejnách národního podniku Ovoce Zelenina a lidi na to stály fronty – jinak toho totiž v těchhle prodejnách moc čerstvého a lákavého neměli a všechny rodiny si pěstovaly jablka a rybíz a jahody a vše na chalupách a chatách a tak. No a zmíněný mladý Ostravák – tedy od místních slovensko-maďarských jezeďáků nakoupil asi 100 melounů nebo kolik – narval je do žigulíku a dovezl do Prahy, kde je prodal, a měli peníze na celé léto na studentskou dovolenou. Poptávka byla, kvalitní a čerstvé zboží taky. Úspěch.
Další rok přijel pro melouny s náklaďáčkem a pronajal si stánek na Havelském trhu. Další rok poslal asi 20 náklaďáčků a najal lidi. A tak. Kapitalismus funguje, dnes zaměstnávají nevím kolik stovek lidí a odvedli jistě již stovky milionů do státního rozpočtu na daních.

Věřím na lidový kapitalismus. Malý i velký

Proč to dnes píšu? Protože s děsem pozoruji, jak drobní kapitalisté začínají mizet. Stát teď tiskne různé kompenzace a náhrady a žebračenky pro skoro třetinu populace (máme 28 typů sociálních dávek) a dominuje celému veřejnému prostoru. Všechno zavírá, teda všechno ne – těm drobným ano.

S hrůzou před sebou vidím ten protikapitalistický díl Majora Zemana o trhovcích. Protože před sněmovnou bývají teď každý čtvrtek trhy. Jeden pán prodává výborné burgry vlastní a domácí těstoviny a svařák (tedy burgry a svařák prodávat směl jen někdy, teď burgry může, ale svařák ne), jiný má malou firmu na kosmetiku bylinnou, kterou prodává hlavně na trzích (a nesměl taky asi měsíc nic prodávat, přestože kamenné obchody podobný sortiment prodávat mohly), další prodává med a jiný stánek je z většího řeznictví pobočka a tady nějaký mladý hoch prodává pálivé výrobky (i když já patřím do sféry Chillimana z Třince u tohoto sortimentu), jiný vaří pivo asi po pár desítkách láhví denně. Jeden pán jezdí až z Moravy a koupil jsem si u něj uzené.

A já to prostě mám rád a děsím se, že tohle všechno může zmizet. Těm lidem se teď fakt nevede dobře a je to na nich vidět. Ten film, který běžel tak krásně před třiceti lety – běží teď naopak. A vládne nám ředitel národního podniku „Agrokomplex“ – to není ta strana lidového kapitalismu. Jeho kritici a vyzyvatelé mladí, ale klasický kapitalismus nesnášejí tak nějak neomarxisticky instinktivně, chtějí digitální socík a došlápnout si na kapitalisty malé i velké, myslí si, že jsou to všechno korupčníci. Ale za socialismu nic jiného než korupce a známosti nefungovalo, za kapitalismu je, díky bohu, z velké většiny nahradily peníze – máš na kolo či lyže ušetřeno? – zde jsou stovky druhů rozličných cen – vyber si.

Nás, kteří hájí kapitalismus a Váš majetek, zas tolik ve veřejném prostoru není. A doba je zlá. Ale za dva týdny přijde naděje a zlo nemůže dlouhodobě zvítězit na světě. Ale někdy to dost trvá a cesta není přímá.