Jsem postmarxista, říká historik a děkan Pullmann

Týdeník Echo připravil nový speciál, který na 196 stranách přináší rozhovory s třiceti výraznými českými i zahraničními osobnostmi. Interview, která mají časový přesah, reflektují nejdůležitější události a zásadní dění doma i ve světě za posledních dvanáct měsíců. Ve speciálu můžete najít například rozhovory s Pavlem Kolářem, Cyrilem Höschlem, Jiřím Bartoškou, Miroslavem Bártou, Danielem Prokopem, Petrem Nárožným, Radkinem Honzákem, Janem Pirkem, Danielou Drtinovou, Pavlem Rychetským a s dvacítkou dalších osobností. Speciál 30 rozhovorů si můžete v předprodeji pořídit ZDE.

Jako ukázku přinášíme část rozhovoru s historikem, děkanem Filozofické fakulty UK Michalem Pullmannem, hlavním představitelem tzv. revizionistické školy, která u českého komunismu zdůrazňuje konsenzus velké části společnosti a tvrdí, že předchozí historici kladli přehnaný důraz na represi.

Proč jste nevyvěsili transparent s Miladou Horákovou?

Mě ta věc strašně mrzí, celé to bylo nedorozumění. My jsme se do kampaně zapojili vyvěšením černého praporu. Kauza vznikla ve chvíli, kdy Michal Gregorini z iniciativy Dekomunizace zveřejnil některé detaily z naší interní komunikace a zapomněl zmínit, že my se do té kampaně připojujeme taky, jen jinak.

Nicméně nápisu Zavražděna komunisty jste se vyhnout chtěli. Proč?

Považovali jsme za pietnější vyvěsit jen obraz, což jsem panu Gregorinimu i napsal, anebo ten černý prapor, pro což jsme se nakonec rozhodli. Že komunisté Miladu Horákovou zavraždili, je pravda.

Nestrhla se ta kritika proto, že některé lidi prostě irituje váš výklad komunismu v Československu?

Může to tam být, ale to už bych spekuloval o motivacích pana Gregoriniho a dalších, což dost dobře nemůžu.

Říkáte, že jste se do kampaně samozřejmě zapojili. Otázka je, jestli se má vůbec vysoká škola zapojovat do jakýchkoli kampaní.

U takto výrazných témat podle mého názoru ano. Jde o to, co vnímá veřejnost jako důležitou věc k připomínání. A komunistické vraždy stejně jako zločiny nacistické diktatury je třeba připomínat.

Byly tu ovšem i kampaně s úplně jiným obsahem, u vás na škole loni na podzim vypukla klimatická stávka.

No právě. Na jedné straně máme historické věci, na straně druhé věci ze současnosti nebo budoucnosti, pokud se naplní ty pesimističtější scénáře klimatologů. I to na univerzitu patří. Nemyslím si, že univerzita musí být přísně apolitická. Dám aktuální příklad. Dva naši odborníci se zapojili do sporu o znovuvztyčení mariánského sloupu v Praze. Jan Royt byl pro a Richard Biegel proti. Dvě velmi výrazné osobnosti české kunsthistorie s velkou kompetencí, pro mě ideální konstelace: je tu společenská, politická kontroverze a my do ní máme dvě výrazné osobnosti s odlišným názorem. Stejně tak klimatická krize může mít různé výklady.

Ale z vaší fakulty zaznívá jen oteplovačské stanovisko. Klimatická stávka na UK začínala taky u vás. Mě šokovalo, že si pár lidí ve spacích pytlích obsadí prostory školy a ani rektor je nedokáže vypoklonkovat.

Já jsem je taky nedokázal vypoklonkovat. Ale právě kvůli těm spacákům jsme se pohádali. První dějství bylo na filozofické fakultě, až druhé na rektorátu. Nejdřív jsme jim poskytli zázemí. Načež to eskalovalo, když nám oznámili, že na fakultě chtějí přespat. A já jim říkal: To nemyslíte vážně. Nakonec se s nimi kolega z vedení fakulty domluvil, takže tu i přespali a stávka mohla proběhnout bez represe z naší strany. Protože na represi ti lidé možná i čekali, což já jsem skutečně nechtěl. Mimochodem, účastníci stávky většinou ani nebyli studenti naší fakulty.

Celý rozhovor naleznete ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů, který si můžete pořídit od 22. června na vybraných stáncích za 99 korun. K dispozici je i v našem e-shopu, kde za něj včetně poštovného zaplatíte jen 89 korun.