Čingischán by četl The Economist a upíjel latté

ECHOPRIME

Čingischán by četl The Economist a upíjel latté
Čingischán bojující. Miniatura ze spisu Jāmi’ al-tawārīkh z počátku 14. století, jehož autorem byl perský historik, politik a lékař Rašíd al-Dín Hamadání (1247–1318). Foto: Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Ondřej Šmigol

Jaká válka v dějinách byla nejhorší? Pokud počítáme celkový počet obětí, tak nepochybně druhá světová válka. Kdybychom ale chtěli použít metriku podílu zabitého tehdejšího světového obyvatelstva, tak jedním z čelných kandidátů budou mongolské výboje. Podle některých výpočtů při nich zahynulo až 11 % všech lidí. Zvlášť pro některé národy se příchod Mongolů rovnal apokalypse a devastaci na dřív neviděné úrovni. Například Chórezmská říše, rozkládající se zhruba na území dnešního Íránu, přišla až o 25 % svého obyvatelstva.

Jen pro srovnání, Sovětský svaz během druhé světové války přišel asi o 13,7 % obyvatel. Mongolské dobývání tedy opravdu představuje historicky výjimečnou destrukci. Kroniky jsou plné zmínek o vyvražděných městech a pyramidách z hlav poražených. Přesto v současné historiografii jsou Mongolové hodnoceni víceméně pozitivně.

Jedním z posledních příkladů je nová kniha od Johana Norberga, v USA působícího švédského historika idejí. Jmenuje se Open: The Story of Human Progress (Otevřeno: Příběh lidského pokroku). Není jen o Mongolech. Jejím cílem je ukázat, jak otevřené společnosti, kde kvete tolerance, proudí výměna názorů i lidí, vedou k rozvoji a pokroku. Nevyhnutelně je to hlavně historie nejrůznějších říší a toho, jak míra jejich otevřenosti vůči zbytku světa ovlivnila jejich vzestup a pád. Došlo i na Mongoly, kterým se dostává pozitivní reflexe. Podle Norberga jedním z důvodů jejich vzestupu byla etnická a náboženská tolerance. Byla to meritokratická společnost, kde se na vrchol dostávali ti nejschopnější a nejchytřejší. Stopadesátitisícová horda, která v roce 1241 vtrhla do Evropy, byla jen asi z jedné třetiny tvořena etnickými Mongoly. K překvapení evropských obránců byl její součástí i anglický heretik, který před pronásledováním doma utekl k údajně tolerantnějším Mongolům. Norberg přiznává, že mongolské výboje byly krvavé, ale pro svou domácí politiku by jejich sjednotitel Čingischán byl dnes považován za „politicky korektního, svou ctnost signalizujícího pijáka latté“.

Z barbarů sjednocovači

Norbergovo tvrzení vyvolalo menší diskusi, i když není vlastně v ničem nové. Přehodnocení Mongolů z genocidních krvežíznivých barbarů na kulturní sjednocovače, udržovatele míru a symboly tolerance probíhá již několik desetiletí. Je vyzdvihována mongolská správa hedvábné stezky, která se poprvé v historii ocitla z velké části pod kontrolou jediné říše. Tím pádem padly nejrůznější bariéry a Mongolové také důsledně vynucovali bezpečnost na ní, což vedlo k rozvoji obchodu. Kouty jejich říše propojil propracovaný poštovní systém. Americký historik Laurence Bergreen popsal Mongoly jako „časné praktiky globalizace, kteří se snažili propojit celý svět. Byli to dobyvatelé a nájezdníci, ale i víc než to, byli to sjednotitelé“.

Na pokusu přehodnotit mongolskou historii není nic špatného, i když člověk může někdy mít pocit, že se kyvadlo až příliš zhouplo na druhou stranu. Nejde však jen o Mongoly. Jak upozorňuje novinář Ed West, světové říše se mohou dočkat celkem příznivého hodnocení od západních historiků, s jedinou výjimkou, nesmí jít o evropskou mocnost. Egyptolog Toby Wilkinson popisuje Egypt ve stoletích po Kristu jako místo, kde „se lidé brali napříč náboženstvími a kulturami, kde reliéfy v egyptských chrámech mohly zobrazovat podivné okřídlené bytosti z mytologie zoroastrismu a kde lidé z druhé generace perských imigrantů mohli dostávat egyptské přezdívky… byl to dynamický tavicí kotlík lidí a tradic“.

Celý text si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: echo