Salon Týdeníku Echo: Biopaliva jsou největší zlo vůbec

České sociální sítě před několika týdny zaplavila svými klipy iniciativa Sázíme Česko. V tom stěžejním se dva mladí muži z Teplic – Filip Hradil a Richard Krajník – představují jako kluci, co chodí běhat do lesa a nedávno si všimli, že s lesy není něco v pořádku. Začali studovat klimatickou změnu a „najednou to všechno začalo dávat smysl: proč jsou všude ve světě rok od roku vyšší teploty, největší sucha, největší bouře, tornáda a požáry větší než kdykoli předtím“. Richard s Filipem spustili sbírku na zalesňování planin, podle záběrů soudě planin po kůrovci. Stojí u základů takových občanských kampaní erudovaná věda a za jakých podmínek dává vysazování smysl? Co si máme myslet o volebních kampaních, v nichž se slibuje vysadit milion stromů?

Do Salonu Echa přišli s Filipem Hradilem diskutovat biolog prof. David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a AV ČR a prof. Jakub Hruška z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

Filipe, v klipu odumírání lesů vysvětlujete tím, že je víc znečištění, víc CO2 a pokácených stromů než kdy dřív. Klimatickou změnu zmiňujete jedním dechem s vymíráním zvířat. Cituji: Během pár desítek let všechny druhy zvířat, které známe z dětských knížek, vyhynou. Nosorožci zmizí, gorily zmizí, tygři, lvi, sloni, lední medvědi zmizí. Odkud to víte?

Hradil: Pro nás byl první impulz, když jsme si všimli výskytu kůrovce v českých lesích. Jako normální kluci. Vymírání zvířat je naopak věc, která se děje globálně, tu nevztahujeme k Česku. Máme na mysli kácení pralesů v Brazílii, změny v Africe a podobně.

Storch: Jestli je klimatická změna zaviněna výhradně člověkem, o tom se vedou spory, ale člověk za ní nějak stojí, to bych podepsal.

Hruška: Já jsem přesvědčen o tom, že klimatická změna posledních padesáti let je způsobena člověkem, respektive emisemi skleníkových plynů. Zato vymírání druhů není důsledkem klimatické změny, vymírání je dáno tím, že na světě strašně přibývá lidí, kteří mají ohromné nároky na životní úroveň. Proto mizí pralesy, proto vymírají druhy.

Hradil: Souhlas. To ani tak nebylo myšleno, že za vymíráním goril nebo nosorožců je přímo klimatická změna. Mluvíme tam o více věcech najednou, co říkáme o zvířatech, myslíme spíš v souvislosti s lidskou činností, nejenom s klimatickou změnou.

Storch: Ono je to dokonce naopak. Pokud klimatická změna něco způsobuje, tak z hlediska vymírání spíš mírně prospívá. Spoustě druhů teplo vyhovuje. Klimatická změna trochu kompenzuje úbytky mezi druhy. Pokud vymírají druhy, vymírají ničením původního prostředí, nikoli změnou klimatu.

Tak ono údajně hrozící nebo už odstartované šesté vymírání je na ekologistické scéně poslední roky docela hit.

Storch: Představa, že právě probíhá šesté masové vymírání, nemá vědecké opodstatnění. Že by během pár desítek let vymřela zvířata, která známe z dětských knížek, je absurdní nesmysl. Šesté vymírání možná nastane, ale zatím toho vymřelo relativně málo.

Hruška: No ale velká zvířata opravdu mizí. Nosorožci vyhynou brzy. Populace nosorožců je odhadem na jednom procentu stavu ze začátku 20. století.

Storch: Jenže řada populací velkých zvířat teď roste, včetně třeba nosorožců v jižní Africe.

Hruška: Skoro čtvrtina nosorožců světa žije dnes v Krugerově národním parku v Jižní Africe. Za posledních deset let jich ale byla velká část vypytlačena kvůli údajnému afrodiziaku z jejich rohů a jejich stavy i tady klesly. Nebo: v celé obrovské Africe žije dneska tolik žiraf, kolik se v České republice ročně uloví srnčí zvěře, asi 100 tisíc. Tyto druhy jsou dneska chráněny pouze tím, že někde existuje cílená ochrana přírody, do níž se vrážejí obrovské peníze. Jsou to izolované ostrovy obklopené narůstajícím tlakem lidské civilizace.

Storch: Ano, nicméně žádné šesté vymírání druhů se zatím nekoná, zatím těch druhů vymřelo málo. Zlomky procent.

Hruška: Podle Davida vymření znamená, že vymře poslední jedinec. Tedy jestli se sníží počet jedinců z deseti milionů na padesát kusů, tak je to asi pořád o. k. Podle mě to není o. k. Koroptve jsou u nás na polovině procenta stavu před druhou světovou válkou.

Hradil: My v klipu mluvíme o trendu. Úbytek za posledních padesát, sto let je takový, že pokud to půjde dál tímto tempem, tak pravděpodobně ta zvířata vymřou.

Storch: S tím já prostě nesouhlasím a z dat to neplyne. Celkově jsou trendy, možná překvapivě, dost vyrovnané. V průměru stejné množství populací klesá jako roste. Ano, spousta populací šla dolů, ale spousta zase nahoru, u nás například většina velkých zvířat přibývá, a to velmi.

Odkdy?

Storch: Je to fenomén konce 20. století, začalo to ovšem už před rokem 1989. Od jelenů přes srnky až po šelmy, vždyť tu máme i vlky. Na severní polokouli, a týká se to i Ameriky, velká zvířata většinou přibývají včetně velkých šelem. A malá zvířata, například polní ptactvo nebo bezobratlí, ubývají.

Pokročme s klipem Sázíme Česko. Dále v něm zazní: Přitom stromy, které s tím pomáhají, jsou káceny čím dál více. Za posledních 60 let zmizela polovina všech lesů na planetě.

Hradil: Ano. A zdůrazňuji, že i to myslíme globálně.

Hruška: U nás lesů přibývá, zvolna a neustále, už od Marie Terezie.

Storch: Jestli lesů ubývá globálně, tady odpověď závisí na definici lesa. Celkové množství zeleně na světě posledních 30 let přibývá, a to poměrně hodně. Data z družic ukazují, že celková plocha listí na Zemi narůstá, přičemž z větší části je za to zodpovědná dřevinná vegetace. Ale často jde o biologicky chudé plantáže nebo křoví.

Kolik z úbytku lesů na planetě mají na svědomí biopaliva? Mám na mysli hlavně plantáže palmy olejné.

Hruška: Pozor – palma olejná se pěstuje jako biopalivo jen asi z pěti procent, naprosté gros jde na potravinářské účely. Palmový olej se používá prakticky na všechno, od potravin po kosmetiku.

Storch: Každopádně v tropickém pásmu je palma olejná největším viníkem úbytku pralesů.

Hruška: Když už mluvíme o biopalivech, já biopaliva první generace považuji za úplný nesmysl.

A věděl jste to, i když se zaváděla?

Hruška: Těžko říct.

Když se ukázalo, co biopaliva první generace způsobují, začal jejich uvaděč k nám Martin Bursík tvrdit, že ale druhá generace bude lepší.

Hruška: Ona už je i třetí generace. Fakt ovšem je, že zatím se pořád masově používají biopaliva první generace.

Storch: Pro mě biopaliva v dnešním pojetí jsou největší zlo vůbec. O to horší, že byla motivovaná v uvozovkách ekologicky. Z hlediska biodiverzity neznám nic horšího. Když se vykácí prales a udělá se tam jen pastvina, tak na ní ještě leccos žije a je to celkem v pohodě, to místo zase něčím zaroste. Ale když na místě vysázíte plantáž, ta vydrží sto let.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.