Afghánistán si vysloužil pověst „pohřebiště impérií“. Může za to katastrofa britské armády, která byla v roce 1842 téměř naprosto vyhlazena při snaze stáhnout se zpět do Indie. Ze 16 tisíc lidí se podařilo vrátit jedinému Britovi a pár indickým vojákům. O téměř 150 let později podobný osud potkal Sovětský svaz, který nedokázal zpacifikovat Afghánce a po více než devíti letech války raději Afghánistán vyklidil. Zpackaná válka je považována za jednu z příčin rozpadu SSSR. Nyní se zdá, že nadešel čas Spojených států. Americký prezident Joe Biden ohlásil, že po dvaceti letech přítomnosti se americké síly ze země stáhnou. Nejspíše to nejde vykládat jinak než jako porážka.
Stažení Američanů znamená stažení i všech jejich spojenců. Momentálně v Afghánistánu působí zhruba 7000 západních vojáků, z toho 3500 Američanů. Spojenci jsou však na Američanech logisticky závislí. Bez jejich podpory nemohou své vojáky v zemi udržet. Bidenovo rozhodnutí tak znamená konec přítomnosti Západu v zemi. Poslední voják má odejít nejpozději 11. září.
Biden rozhodnutí učinil přes protesty svých armádních poradců a generálů. Nejen oni upozorňují, že afghánská policie ani armáda zdaleka nejsou připraveny na to, aby se samy postavily Talibanu. Generál David Petraeus, který velel silám v Afghánistánu v letech 2010–2011, varoval, že konec amerického angažmá „v nekonečné válce neukončí nekonečnou válku. Jen to ukončí naše zapojení. A bojím se, že tato válka se zhorší.“
Generálové prý trvali na tom, že relativně malý kontingent několika tisíců vojáků (v době vrcholu v roce 2011 tam USA měly 100 tisíc jednotek) a poradců je nutný, pokud se má afghánská vláda udržet. Obávají se, že Taliban po americkém odchodu rychle zvítězí. Straší je hlavně vzpomínky na Vietnam, kdy krátce po stažení Američanů Severní Vietnam dobyl ten Jižní. To vedlo k zběsilé evakuaci zbylých Američanů a hlavně Jihovietnamců, kteří jim pomáhali. Kritici stažení z Afghánistánu upozorňují, že to znamená ponechání nejrůznějších tlumočníků a dalších afghánských pomocníků napospas Talibanu. Připomíná se také rok 2011, kdy se Američané oficiálně stáhli z Iráku, jen aby se tam o pár let později vrátili, když povstal Islámský stát.
Nakonec jsou tu pochybnosti o tom, k čemu to všechno vlastně bylo, ty tisíce mrtvých a utracených miliard dolarů, když výsledek bude odevzdání země Talibanu.
Biden i jeho kritici argumentují, že cíle operace byly splněny už dávno. Al-káida je rozprášená a Usáma bin Ládin mrtvý. Generálové nemají žádné konkrétní cíle. Američané jsou už touto válkou unavení, nastal čas odejít.
Částečně mají samozřejmě pravdu. Co si počít s Afghánistánem, nikdo neví. Rekonstrukce a snaha posunout zemi k modernitě selhala. Udržování západních vojáků v zemi slouží „jen“ k zabránění tomu, aby Taliban zvítězil úplně. Možná by pomohlo, kdyby to Američané přestali vnímat jako válku s konkrétním koncem a spíše jako jakýsi protektorát či kolonii, kde jsou na neurčitou dobu. Jejich postavení v zemi vlastně koloniální správu připomíná. Britové také své državy ovládali pomocí relativně malých „bílých“ armád, které vedly mnohem větší kontingenty složené z místních. Správa kolonií také často znamenala válčení s kmeny mimo dosah velkých center, které se schovávaly v horách nebo v džungli. Američané by mohli říct, že zůstanou, jak dlouho to bude nutné, ať to potrvá padesát, nebo třeba sto let. To je však politicky nepřípustné.
Stažení z Afghánistánu však také znamená konečnou porážku optimistického vidění světa, ve kterém jsou USA „silou dobra“ a „světovým policistou“. Toto vidění vzniklo v devadesátých letech, kdy Spojené státy byly jedinou supervelmocí. Úspěšné „policejní akce“ jako například během první války v Perském zálivu nebo na Balkáně ukázaly americkou sílu.
Od té doby toto vidění utrpělo nejednu ránu. Irák se proměnil v katastrofu, Libye taktéž, arabské jaro nic dobrého nepřineslo. Názor, že stačí porazit ty „špatné“, vyhlásit svobodné volby a nastane mír a prosperita, se evidentně nepotvrdil.
Afghánistán však byl vždy jiný případ. Jednalo se o „spravedlivou válku“, Amerika byla napadena, vracela úder. Po téměř dvaceti letech bojů, kdy u Kábulu teoreticky válčí lidé, kteří v době 11. září nebyli ještě na světě, se však i tento pohled vytrácí.
Stažení z Afghánistánu také zapadá do širší změny americké zahraniční politiky. USA již nechtějí hlídat svět. Ukazuje se to i na dalších dvou případech. Biden se mermomocí snaží vrátit do „íránské jaderné dohody“, přestože se jedná v podstatě o appeasement islamistického režimu. Také se zdá, že ruské vojenské manévry na hranici s Ukrajinou zabraly. Je otázkou, jestli Putin má opravdu choutky zaútočit, nebo jestli se jednalo o pouhý test nového amerického prezidenta. Pokud to byl test, Biden zareagoval podle Putinových přání, žádostí o summit a nakonec i odvoláním lodí mířících do Černého moře jako ukázka podpory Ukrajině.
Američané již nechtějí dělat světového policistu, více je zajímá ohrožení ze strany Číny. Pokud si tedy někdo myslel, že s Bidenem přijde v americké zahraniční politice velká změna, nejspíše se zmýlil. Pokračuje v Trumpových stopách. To znamená stažení z Blízkého východu, obezřetnost vůči Putinovi a nepřátelský postoj vůči Pekingu.
00:01
