Arcibiskup Duka odslouží mši za Františka Skorinu. Spojuje Prahu, Krakov, Vilnius a Bělorusko

Renesanční humanista František Skorina je považován za jednoho ze zakladatelů novověké běloruské kultury. Jeho příběh je velmi výrazně spjatý i s Prahou. Ve čtvrtek 20. ledna bude jeho osobnost připomenuta v šesti evropských městech.

Bohoslužba připomínající tuto významnou renesanční osobnost se bude konat nejen v Praze, kde František Skorina prožil část života, ale souběžně také v dalších evropských městech: v Bělorusku v Minsku a v Polocku, Skorinově rodném městě, dále ve Vilniusu, Varšavě a v italské Padově, kde Skorina vystudoval lékařství.

Pražskou bohoslužbu bude sloužit arcibiskup Dominik Duka v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě ve čtvrtek 20. ledna od 17:00. Zúčastní se jí také předseda Senátu Miloš Vystrčil.

František Skorina se narodil na území tehdejšího Velkoknížectví litevského. Studovat začal v Krakově, druhém hlavním městě soustátí pod vládou Jagellonců. Většinu svého aktivního života pak strávil ve Vilniusu a v Praze. Zde také vydal své nejvýznamnější dílo, jímž je Ruténská bible, kte­rou začal vydávat roku 1517. Podruhé se do Prahy vrátil kolem roku 1534 a působil zde mj. jako první královský zahradník na dvoře Ferdinanda I. Na základě jeho koncepčního návrhu vznikla Královská zahrada Pražského hradu.

„Skorina je osobností, která propojuje Prahu a hlavní město Litvy,“ říká Laimonas Talat-Kelpša, velvyslanec Litvy v Praze. „V roce 1522 ve Vilniusu vydal první knihtisk na území Velkoknížectví li­tev­ského s názvem Malá cestovní knížka. S ohledem na 500. výročí této události byl rok 2022 na Litvě vyhlášen rokem Františka Skoriny.“

Skorinova bible je dvojjazyčná: vlastní biblické knihy jsou v církevní slovanštině, au­tor­ské komentáře pak v ruténštině. Ruténština, literární jazyk zá­pad­ní části východoslovanského prostoru, byla úředním jazykem celého Vel­ko­knížec­tví litevského a je společným předchůdcem moderní ukra­jin­šti­ny i moderní běloruštiny.

„Skorina by mohl být jedním ze symbolů polsko-litevské unie, tohoto na evropské poměry jedinečného soustátí mnoha jazyků, kultur a náboženských přesvědčení,“ říká ředitel Polského institutu Maciej Ruczaj. „Ukazuje také na zdroje běloruské kultury a identity mnohem starší než Sovětský svaz, k němuž se odvolává současný vládce Běloruska. Ukazuje na její kulturně-historickou příslušnost k prostoru středovýchodní jagellonské Evropy.“