Nedostatková elektřina

ÚHEL POHLEDU

Nedostatková elektřina
Nejde jen o to, že energie je málo; jde i o to, že je ve špatné skladbě. Foto: Jan Zatorsky
1
Úhel pohledu

Markéta Šichtařová

Není to tak dávno, co médii prošuměla se značnou mírou rozruchu zpráva, že cena elektřiny je už 600 eur za MWh. A hned vzápětí, v pondělí 22. srpna, termínová cena na burze v německém Lipsku vyskočila nad 700 eur za MWh. Jednalo se o mezidenní nárůst o více než 25 %.

Na měnovém trhu jsou vzájemně propojené všechny měnové páry navzájem, a když se pohne kurz jedné měny, rozvlní se kurzy prakticky všech měn, stejně jako jsou v uzavřených ostrovních systémech všechny složky živé přírody vzájemně propojené a změna jednoho parametru ovlivní celý zbytek systému. Také v energetice platí, že jakmile se pohne cena jednoho ze zdrojů energie, okamžitě jsou ovlivněny ceny i dalších zdrojů. Všechny energie jsou totiž do jisté míry vzájemné substituty.

Tohle buď nedošlo zeleným ekologistům na celoevropské úrovni, anebo jim to bylo jedno, když šili Green Deal proti zákonům fyziky. Každopádně došlo k vypnutí tradičních zdrojů energie včetně dalších dvou jaderných elektráren, které vypnulo Německo na konci minulého roku, už v době, kdy již bylo známo, že Evropa se nachází na prahu energetické krize. Elektřiny je tudíž v tento okamžik v Evropě nedostatek.

A do tohoto nedostatku elektřiny přišla vysoká cena plynu. Protože si Německo dobrovolně z ideologických důvodů vypnulo velmi stabilní zdroje elektřiny z jádra, nezbývá mu než vyrábět nedostatkovou elektřinu z plynových elektráren, které byly postaveny jen jako zcela okrajový a doplňkový zdroj. Najednou jsou ale klíčové, tak velký je nedostatek elektřiny. Jenomže plyn je drahý. Drahá tedy musí být i elektřina z něj vyrobená.

A jelikož plynu bude nejspíš ještě méně než nyní, protože poptávka po energii bude v zimě ještě vyšší než nyní, neboť Německo z politicko-ideologických důvodů odmítá opět uvést do chodu odstavené (byť snadno opět funkční) jaderné elektrárny, není z toho jiného východiska, než že toto je jen začátek skutečné energetické krize. V jejím pozadí nemůžeme hledat naprosto žádné objektivní zásahy shůry; jde pouze a jen o dobrovolné, politicky vyvolané zničení evropského energetického trhu.

Nejde jen o to, že energie je málo; jde i o to, že je ve špatné skladbě. Jde o problémové zdroje vyrábějící energii a o regulaci energetické soustavy. Instalací velkého množství fotovoltaických a větrných elektráren byl do přenosové soustavy zanesen velký problém. Tyto zdroje se totiž chovají naprosto nevypočitatelně. Slunce se občas schová za mraky, vítr přestane foukat – a přenosová soustava dostane náhlou „šlupku“ v podobě okamžitého poklesu výkonu, na což není stavěná. Energii do soustavy potom musí rychle dodat nějaký „rychlý“ zdroj, jinak se soustava rozpadne a nastane blackout.

Tím rychlým zdrojem může být uhelná elektrárna, kterou ale zelení nenávidí. Nebo vodní elektrárna, kterých je v Evropě málo. Nebo plynová elektrárna, jenomže to bychom museli mít dost plynu, což zrovna jaksi nemáme. Jaderná elektrárna to být nemůže, protože ta nedokáže regulovat svůj výkon dostatečně rychle. Jaderné elektrárny jsou skvělým stabilním zdrojem energie, ale moc nepomohou coby vyvažování nestability obnovitelných zdrojů. Proto Němci vsadili ze všech uvedených možností na plynové elektrárny, ale ouha, tahle kalkulace jim nevyšla kvůli výpadkům dodávek plynu. Evropská energetická politika je tedy principiálně úplně špatně.

Protože větší část politické reprezentace stále nechápe, co je pravou příčinou uměle vyrobené energetické krize, bude se ji snažit „řešit“ zcela kontraproduktivně: bude se totiž snažit uvalovat cenové stropy, dotace. Obojí povede k tomu, že cena elektřiny pro koncového zákazníka bude nižší než tržní, což vyvolá vyšší poptávku, než jaká by odpovídala autenticky vysoké ceně. Poptávka tedy bude s uměle nastavenou cenou převyšovat nabídku, takže elektřiny bude nedostatek a bude hrozit její vypínání. A pak zase druhý den zafouká a vzápětí přestane foukat vítr, v přenosové soustavě vznikne nerovnováha, kterou nebude čím dorovnat, a bude hrozit blackout.
Za této situace je nemyslitelné, že by se Evropa vyhnula recesi. Je tedy také nemyslitelné, že by opadla nákladová část inflace (část inflace vyvolaná poptávkou ustoupí). Pokud bude Evropa v recesi, není možné, že by se zlepšilo financování předlužených zemí, takže dluhová krize je zase o něco blíže.