Podpora vědy a výzkumu, nebo Kocourkov?
Názory čtenářů
1
Podpora vědy a výzkumu z neveřejných zdrojů je jedním z velkých témat posledních let. Důvody pro to jsou v zásadě dva:
- Objem veřejných zdrojů je limitován a zvyšovat daně do nekonečna nelze
- Zapojení neveřejných zdrojů tak nejen zvyšuje celkový objem podpory VaV ale i, což je možná důležitější, zvyšuje zájem firem o takto získané výsledky a jejich praktické využití.
Přednostně se jedná o malé a střední podniky (MSP), protože velké (a nadnárodní) firmy mají obvykle svá vlastní výzkumná oddělení a nutno říci bohužel, ve většině případů, ne u nás.
O tom, jak nejlépe zapojit tento typ firem, se diskutuje a diskutovalo dlouho nejen u nás, ale i na úrovni EU – s jednou z těchto komisí mám i osobní zkušenost.
Nijak překvapivým výsledkem pak bylo zcela samozřejmé poznání, že nejideálnějším způsobem je „daňový odpočet“, tedy snížení daní, které firmy platí, z prostředků, které využijí na svůj vlastní výzkum a vývoj.
Tento postup má, proti přímým dotacím (a grantovým soutěžím) několik výhod.
Především firmy používají své vlastní peníze a nečerpají tedy z veřejných zdrojů.
Další výhodou je skutečnost, že tento postup je (přesněji řečeno měl by být) daleko jednodušší i administrativně.
Sepsat žádost o podporu některé z existujících grantových agentur je totiž časově i administrativně velice náročné (tyto žádosti jak píši, tak i oponuji) a MSP na to nemají, a ani mít nemohou, dostatek kapacit. Teoreticky se sice mohou obrátit na nějakou „agenturu“, ale tím příliš neušetří…
Bylo tedy velice potěšitelné, že se možnost daňového odpočtu objevila a začala být využívána. Např. podle aktuálních údajů Finanční správy uplatnilo v roce 2016 daňové odpočty na vědu a výzkum za 12,3 miliardy Kč 1268 firem. O rok dříve uplatnilo odpočet za 13,3 miliardy Kč 1320 firem.
Zdálo by se tedy, že je vše v pořádku. Bohužel praxe ukázala, že „díky“ postupu finanční zprávy tomu tak není, a dalo by se říci, že pravý opak je pravdou.
Tento stav potvrzuje i nedávný rozhovor s generální ředitelkou Generálního finančního ředitelství Tatjanou Richterovou. Ta velice opatrně připouští, že se speciálně na oblast VaV kontrolně zaměřili „HN: V uplynulých letech jste dělali kobercové nálety na vědu a výzkum? On to nebyl kobercový nálet. Byly to celostátní akce přímo zaměřené na tuto oblast. Myslím, že v roce 2016 se zpracovala určitá metodika, která řekla, že máme kontroly dělat tímto způsobem.”
V čem ta “metodika” spočívala je jasné z dalšího textu. Úředníci, kteří vzhledem ke své specializaci vědí o oblasti VaV opatrně řečeno “velice málo”, se zaměřili na formální nedostatky v “projektu”, jehož obsah nebyl přitom nikde přesně definován. Pokud k tomu připočteme, že “podle interního materiálu dostávají kontroloři prémie za aktivitu ohledně odpočtu, který uplatňují firmy investující do výzkumu a vývoje. Mohou je dostat úředníci, kteří těmto firmám zamítnou uplatněný daňový odečet a firmy pak vyzvou, aby doplatily daň včetně penále a úroku z prodlení ” je jasné, k čemu to vedlo.
A i to, že opět dle paní ředitelky nenesou za tento postup žádnou osobní odpovědnost (“My nemáme žádnou zákonnou odpovědnost. Úředník při své práci nic neporušil”) a to ani v případě, že se firma odvolá k soudu a spor vyhraje, činí z deklarované státní podpory VaV dokonalý Kocourkov.
Situace, kdy úředník na základě “své úvahy” způsobí firmě škodu, dostane za to prémie a po prohraném soudu zaplatí náklady daňoví poplatníci se ani jinak nazvat nedá.
Ostatně naprosto stejná situace nastává i v případě když úředník posuzuje “novost”. Opět cituji paní ředitelku: “My jsme svým způsobem dosud identifikovali ten ocenitelný prvek novosti každý podle svých schopností nebo rozsahu znalostí”.
K tomu snad není komentáře ani třeba.
Jaký efekt tento postup měl a má na firmy, je snad zcela jasné… pár jich znám… lidově řečeno “příště se na to….”.
Takže sečteno a podtrženo – státem deklarovaná podpora VaV pomocí daňových odpočtů vedla, díky postupu finančního ředitelství, často k pravému opaku. Hlavně, že úředníci, kteří nemají za nic zodpovědnost, dostali prémie.
A co bude dál?
Dle Inovační strategie České republiky 2019–2030 je mimo jiné cílem i:
- podpořit získávání prostředků z neveřejných zdrojů prostřednictvím finančních nástrojů.
- vytvoření vyšší státní motivace k využívání daňových odpočtů na VVI.
Nicméně paní ředitelka alespoň připustila že, na základě výroku soudu, nemá správce daně na posuzování „novosti“ kompetence.
„My jsme svým způsobem dosud identifikovali ten ocenitelný prvek novosti každý podle svých schopností nebo rozsahu znalostí. Teď už to bude muset posoudit znalec z Technologické agentury České republiky. Naši pracovníci situaci nějakým způsobem zhodnotí a potom přizvou znalce. Neumím to teď přesně definovat. ”
Tak se nechme překvapit.
