Skandální zametání důkazů v případu Kramný

Více než rok se ve volném čase podrobně věnuji případu Petra Kramného. Zaujalo mě totiž, že byl odsouzen k 28 letům odnětí svobody pouze na základě několika nepřímých důkazů, kdy měla platit zásada in dubio pro reo, tedy v případě pochybností ve prospěch obžalovaného. Po prostudování spisu a po vyslechnutí odposlechů jsem se pak i připojil mezi ty, kdo žádají opětovné otevření případu, protože vyšly na povrch další procesní chyby a sporný začal být i údajný způsob zavraždění Moniky a Kláry Kramných elektrickým proudem. Aktuální informace o neoprávněném zničení klíčových důkazů obhajoby mě pak přesvědčují o tom, že případ Kramný bude pravděpodobně patřit k jedněm z největších omylů české justice.

Na případu spolupracuji s advokátkou Petra Kramného Janou Rejžkovou a samozřejmě mi neunikly ani aktivity Spolku Šalamoun, který podporuje nezávislou justici a v případu se také angažuje. Nyní bylo potvrzeno, že byly zcela zničeny klíčové důkazy v podobě nekroptického (získaného při pitvě) materiálu ze srdce a krku Moniky a Klárky Kramných, které měly údajně prokazovat účinky elektrického proudu. To znamená, že už je nikdy žádný znalec nebude mít k dispozici, aby podle nich mohl určit příčinu smrti.

To je špatné hlavně z toho důvodu, že již dřívější posudky špičkových evropských kapacit profesora Šteinera a docenta Pilina více než přesvědčivě vyvrátily smrt elektrickým proudem. Respektive, původní posudky zcela rozcupovali po odborné i procesní stránce. A pokud tak učinily dvě největší kapacity v oboru, je nutné takový případ znovu otevřít bez ohledu na všechny pocity, které třeba přímo z osobnosti Petra Kramného máme.

Spolek Šalomoun se navíc dlouhodobě obával, že vzorky mohou být zničeny. Toto podezření měla i advokátka Petra Kramného Jana Rejžková, která proto žádala, aby Nejvyšší soud v Brně nařídil uložit materiál u jiné instituce než u ostravského Ústavu soudního lékařství. Je opravdu tristní, že jí nebylo vyhověno.

Vážně podezřelým ze zničení klíčového vzorku je bývalý ředitel ostravského Ústavu MUDr. Igor Dvořáček, který dal příkaz ke skartaci, ačkoliv věděl, že nemá žádné právo s materiálem jakkoliv disponovat. Připojuji se zde proto k názoru, že nešlo o nějaký omyl, běžnou skartační lhůtu, ale záměrný trestný čin, jehož okolnosti je nutné co nejdříve prošetřit.

Závěrem bych chtěl říct, že v žádném případě netvrdím, že je Kramný zcela nevinný a máme ho hned pustit. V případu jsou ale nyní tak závažné rozpory, že nemohu souhlasit s tím, aby bez jejich urychleného opětovného prošetření Kramný jen dál seděl desítky let ve vězení.