Zakládat novou politickou stranu je nesmysl, společnost se musí obrodit zdola, píše Petr Piťha

2. dopis veřejnosti

Zakládat novou politickou stranu je nesmysl, společnost se musí obrodit zdola, píše Petr Piťha
Petr Piťha. Foto: Wikimedia Commons - Vojtěch Slovák
3
Úhel pohledu

Petr Piťha

Kněz Petr Piťha napsal nedávno otevřený dopis, v němž zanechal Čechům několik otázek, které považuje za zásadní upozornění pro společnost. Psal v něm o krizi pozitivních hodnot i o zneuctění člověka a odmítání racionálního myšlení. Text otevřeného dopisu jsme přinesli ZDE. Piťha nyní napsal nový vzkaz veřejnosti. V něm především vyzývá k obrodě společnosti zdola a vidí cestu v zakládání nevelkých společenství přátel, které by měly svůj program. Nový otevřený dopis veřejnosti přinášíme v plném znění.

Vážení spoluobčané,

děkuji všem, kdo si přečetli můj první dopis. Zvlášť ovšem těm, kdo mi jakýmkoli způsobem odpověděli. Jsem rád, že dost lidí se mnou souhlasí. S tím, že jiní souhlasit nebudou, jsem počítal. Kritiku rozumnou rád přijímám a kritiku pouze zlobnou, ale bez argumentace, pevně odmítám. Odpovídat všem jednotlivě je nad mé možnosti, což, doufám, pochopíte.

Jednu z Vašich otázek zodpovědět musím. V různých variantách zní: Znáte nějakou cestu z této krize? Jak ji lze popsat? Již delší dobu přemýšlím, co je možnou cestou z dané celosvětové krize. Dospěl jsem k tomu, že společnost se musí obrodit zdola. Cestu vidím ve vzniku nevelkých (tak od 5 do 8 rodin) společenství přátel. Jistě už mnohá existují. Takové společenství musí být dlouhodobě trvalé a spolehlivé ve všech členech. Bude však nutno zpevnit je několika pravidly. Prvým je, že společenství nebude mít žádný společný majetek. Podpora někoho v nouzi bude čistě bilaterální záležitost. Na pomoci se může shodnout více členů a stanovit výši a formu pomoci, ale vždy půjde o bilaterální vztahy. Druhým pravidlem je, že se členové jednou za měsíc až dva sejdou a zcela otevřeně promluví o tom, co proběhlo v uplynulém měsíci a co hodlají dělat v dalším. Pokud z debaty vyjde nějaká rada pro daného člena, může ji s dobrou argumentací, v krajních případech i bez ní, odmítnout. Pokud ji však přijme, je pro něho závazná a v případě, že se situace vyvine tak, že dotyčný bude muset postupovat jinak, sdělí to, popř. i zkonzultuje, alespoň s jedním či dvěma dalšími. Konečně za třetí, bude-li přiveden nový člen, představí ho ten, kdo ho přivádí, nejprve bez jeho přítomnosti. Budou-li ostatní souhlasit, představí se nový člen sám. Zároveň se také předpokládá, že členové o společenství zbytečně nemluví a samozřejmě jsou bezvýhradně diskrétní v tom, co bylo řečeno na setkáních. Bylo by žádoucí, aby jednotlivá společenství byla ve styku, ale je nutné, aby nevznikal žádný hierarchický systém.
Taková uskupení mohou sehrát podobnou úlohu jako nepatrné kláštery v době rozpadu Říma, kdy přenesly antickou vzdělanost do nové doby. Je, doufám, zbytečné vykládat, že zakládat novou politickou stranu je nesmysl, protože by se do ní přelili současní politici a zkorumpovali ji dřív, než by vznikla.

Foto: Týdeník Echo

Vím, že navržená cesta je velmi náročná a vyvolá rozhořčenou reakci vůdců zkažené části společnosti, kteří se budou cítit ohroženi. Nicméně si myslím, že to je jediná šance, a vím, že od počátku přináší oporu, neboť osamělý jedinec dnes nemůže obstát. Vím, o čem mluvím, protože jsem v podobném společenství celá desetiletí žil v době tzv. podzemní církve. Uvědomuji si, v čem budou potíže při budování takových přátelských kruhů. Největší vidím v udržení pravidelných setkání. Vyžaduje to kázeň, která při míře dnešních aktivit dá hodně úsilí. Obtížná někdy bude i vzdálenost jednotlivých členů a nemožnost přítomnosti manželského páru. Řešení je nasnadě. Jedna odůvodněná nepřítomnost se toleruje a dotyčný se informuje u nejbližšího člena. Manželé se rozhodnou, kdo pojede a kdo se postará o děti. Chápu, že společenství seniorů bude mít potíží více a ty budou vážnější. Jenže tato společenství už nesehrají velkou roli, kromě zkušenosti a příkladu. Budoucnost budou tvořit mladší a nejdůležitější budou lidé mezi 25-35 roky věku. Hodnota společenství, o jakých mluvím, je, že jsou celoživotní a mohou se přenášet na děti.

Nejprve samozřejmě musíme vědět, k čemu chceme dojít. Mít jakýsi program. Protože netvořím programové volební prohlášení, zůstanu u několika formulačně nevypilovaných bodů:
Nechceme opakovat reklamní ani ideologická hesla, chceme myslet.
Nechceme vypadat, chceme být.
Nechceme se hádat o moc a prvenství, chceme něco postavit.
Nechceme krást a žebrat, chceme pracovat.
Nechceme podvádět a lhát, chceme žít v důvěře druhým.
Nechceme libovůli, chceme bezpečí zákonnosti.
Nechceme si užívat a vegetovat, chceme žít a jsme odhodláni i trpět.
Nechceme být čísla ve statistikách, chceme mít své jméno a tvář.
Budeme hájit svou lidskou důstojnost a čest.
Nejsme sobci, máme zájem o společné dobro, a to se jmenuje vlast.

A dodal bych, že veliká síla je v těch, kdo nesahají po moci, ale tvoří dějiny. Veliká, neudolatelná je moc bezmocných, ale spravedlivých lidí. Zítra ráno bude zas o něco víc pozdě. Začněte hned.

Petr Piťha

Foto: Týdeník Echo

 


Související články