Dojde benzín a pětisetleté sucho
POLITICKÁ ARÉNA
1
Lidi mají jiné starosti, ekonomická krize je před branami. Schodek státního rozpočtu se vyšplhá na třetinu!! A možná výše. V parlamentu se ale podobně jako na Titaniku stále tančí a řeší se populistické záležitosti.
Patřím k těm, kteří si myslí, že genderové audity a snaha vyrovnat zvířecí práva k lidským a tisíce podobných věcí byly škodlivé i v dobách blahobytu, kdy jsme jako společnost už nevěděli z rozmaru coby. Natož teď. Ale parlament, alespoň v uplynulém týdnu skoro nic jiného nedělal. V debatě o odpadech padaly perly typu: „dojdou fosilní paliva a musíme …“. Nevím, co bylo výsledkem úvahy – jestli zákaz spalování odpadu či podpora skládek recyklátů namísto skládek odpadu, ale zastavme se už u předpokladu této implikace. Jako matematik totiž musím uvést jeden základ logiky, totiž, že pokud je předpoklad nepravdivý, pak lze tvrdit naprosto cokoli. Například výrok “Pokud Vojta dostane jedničku z matiky na vysvědčení, pak jsem anglická královna“ je ve většině případů pravdivý – zmiňovaný Vojtěch je totiž s velkou pravděpodobností buď duchem mdlejší nebo ještě spíše nepříliš pracovitého založení a tudíž bizarní nesmysl druhého výroku nehraje žádnou roli. Výrok je pravdivý v situacích a) Vojta dostane jedničku a já zároveň jsem anglická královna b) Vojta jedničku nedostane a pak otázka královny nehraje roli. No nic, konec matematického okénka. Případné zájemce odkazuji na dílo „Matematika pro trojkaře“; nakladatelství Fortuna Libri; Fišerová, Klaus; kapitola Logika (neplést s ženskou logikou).
Vyčerpání zdrojů (nejen fosilních) je evergreen levičáckých intelektuálů starší než já. Římský klub založen 1968 měl ambice vytvořit "organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Naším posláním je podporovat porozumění globálním výzvám, kterým čelí lidstvo a navrhovat řešení prostřednictvím vědecké analýzy, komunikace a jejich prosazování." Celosvětovou proslulost získala jejich první zpráva "The Limits to Growth" (Meze růstu), kde predikovali nedostatek potravin a všeho možného v souvislosti s nárůstem počtu obyvatel planety. Podle dalších důsledků mělo mj. dojít k vyčerpání ropy někdy okolo roku 2000.
V ČR patřil k největším propagátorům prací Římského klubu Miloš Zeman a po založení jeho československé odnože (1991) byl ve výboru např. i Jiří Drahoš. (Žádný div, že z finále minulých prezidentských voleb jsem nebyl zrovna nadšen). Jo, čestným předsedou byl Václav Havel.
Problémem těchto věrozvěstů nebyla ani tak kritika význačných ekonomů (např. nositel Nobelovy ceny Robert Solow: „Jediná věc, která mě opravdu zneklidňuje, jsou amatéři, kteří dělají absurdní výroky o ekonomice, a myslím si, že Římský klub je nesmysl. Ne proto, že by přírodní zdroje nebo ekologické potřeby nebyly v čase omezené, ale omezení nesouvisí s růstem, ale s úrovní hospodářské činnosti. …“), jako náraz s realitou. Žádná z predikcí klubu se nenaplnila, objevené a využitelné zásoby ropy jsou zhruba na stejné úrovni jako před 50 lety, hladomory se týkají stále menšího počtu lidí na planetě atd.
Tak už dnes nemají takový vliv a nejsou na prvních stránkách novin a časopisů. Ale zájem o „budoucnost lidstva a změnu. Porozumění globálním výzvám, kterým čelí lidstvo a navrhovat řešení prostřednictvím vědecké analýzy, komunikace a jejich prosazování“ neboli snaha ovládat hloupější spoluobčany a vymezovat jim jejich život s odkazem na pseudovědecké úvahy. To naopak doznalo velkého rozmachu. A máme evropský Green Deal.
Čelili jsme nejprve globální výzvě „Global warming“ – globálního oteplení, která ovšem (podobně jako Meze růstu) narazila na realitu dat a skandály s jejich falšováním a překrucováním. Tak se přešlo na nový výraz (stále se jedná o totéž) „Climate change“ – Klimatická změna. Tohle už „Římský klub“ docela vytunil, protože u počasí (stav atmosféry) dochází ke změnám neustále, klima v různých cyklech kolísá rovněž a to se vyvrátit nijak nedá. Došlo také k exponenciálnímu nárůstu množství televizních kamer a revolučního propojení světa moderními technologiemi, takže nejde nalézt den, kdy v TV zprávách není světová katastrofa (záplavy, vichr, tsunami, zemětřesení …) nebo v ČR zatopený sklep po lokální bouřce. Došlo také k politizaci vědy, takže např. nikdo – kdo by tvrdil, že jde o šarlatánské bludy – už Nobelovu cenu nedostane. A vznikl dost nezničitelný koktejl, kde se dá použít cokoli – například současné sucho.
Jak jsem slyšel v parlamentu „500 leté sucho“. Studoval jsem tedy matematiku a zeměpis na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a úspěšně jsem tam promoval. Dovolím si tedy s jistou mírou znalostí říci, že hovořit o něčem takovém je nesmysl a v ČR neexistují žádná data o množství srážek stará 500 let. Matně si vybavuji, že nejstarší pozorování v ČR bylo snad někde na Žerotínském? panství léta páně 1600+ a místní kronikář či nějaký vzdělanec u aristokracie to psal cca 20 let jenom a pochopitelně ryze lokálně. Souvislá řada měření teplot je pak až u jezuitů v Klementinu (od poloviny osmnáctého století). Problémem je pochopitelně úprava okolí, vyasfaltování dvora, parkování vozidel a prudký rozvoj města a dopravy v nejbližším okolí – tj. nejde zrovna o top vědecká data, ale ta časová řada je úctyhodná.
Nejde ani o šedesátileté sucho – to zas data perfektní už máme. Abychom si rozuměli – v ČR je sucho a vydatné deště posledních dní nejsou vyvrácením tohoto faktu. Ale pokud se podíváme na 60 let stará data, vidíme že tříletých period sucha jsme měli několik (1961-1964; 1969 a 1971-1973; 1982-1984), naopak léta 1994-2013 byla spíše vlhčí, včetně větších povodní napříč republikou.
Současné sucho pochází z roku 2018, kdy napršelo 522mm srážek v průměru (jde pochopitelně i o rozložení srážek v republice; rozložení v roce; podílu výparu na srážkách; kolik spadlo ve formě sněhu a kolik deště; vytrvalý drobný déšť je blahodárnější než přívalové vysoké srážky …) nicméně ať tak či onak – jednalo se o 77% (o 23% méně srážek než je dlouhodobý průměr). Rok 2003 byl tedy ještě sušší, ale po něm následovaly srážkově průměrné a nadprůměrné roky. Ovšem loni (2019) napršelo jen 634mm což je 94% průměrných srážek a deficit vody se zvětšil. Když k tomu přidáme extrémně suchý letošní leden (bylo málo sněhu) a duben (skoro nepršelo) – není žádný div, že lidé měli obavy ze sucha. V řekách a studních, na polích … bylo mnohem méně vody než obvykle atd. Květen už byl srážkově nadnormální a červen bude silně nadnormální (v některých oblastech spadlo teď 100mm za víkend). A čistě vědecky se dá tvrdit zhruba toto: Sucho bude buď ještě větší než bylo, nebo stejné nebo menší nebo vůbec žádné sucho nebude. To prostě nikdo neví.
Současné suché období však není žádnou anomálií – dokonce i pokud vezmeme jen krátký úsek „našeho života“. (Ležím tu v hydrologických ročenkách.) Například nejvíce vody za posledních 60 let bylo v roce 2010. Roky 1982-1983 i 1972-1973 byly sušší než 2018-2019. Ať tak či tak, jsem si jist, že ani ministr Brabec ani opoziční experti nikterak neovlivní přechody tlakových níží od Biskajského zálivu na naše území.
Zítra snad dojde na váženější debatu – schodek rozpočtu se vyšplhá ke třetině – a to je katastrofa a anomálie.
