Musel prosít sítem 3500 adeptů. Pak se z něj stal nejslavnější člověk na světě

Nejdříve jich bylo 3500, potom dvacítka nejlepších a nakonec zbyla „velkolepá šestka“. Výběr kandidátů do budoucí sovětské vesmírné mise, první v historii lidstva, probíhal utajeně od roku 1959, aby nakonec zbyli dva nejlepší – Jurij Gagarin a German Titov. O tom, proč byl vybrán právě Gagarin, se vedou dodnes jen spekulace, byl ale první a získal si tím vesmírnou slávu. Od historického letu vesmírné lodi Vostok 1 s Gagarinem na palubě uplyne 12. dubna již 60 let.

V roce 1959 byl sovětský program pilotovaných letů vedený Sergejem Koroljovem už tak daleko, že bylo možné začít hledat vhodné adepty na cestu ke hvězdám. Nábor adeptů na první kosmický let začal v srpnu téhož roku. Prvotními kritérii by věk mezi 25 a 30 roky, výška do 175 centimetrů, váha do 72 kilogramů a výborné zdraví. V první fázi bylo vybráno 3461 adeptů, z nichž se po prozkoumání zdravotnické dokumentace udělal užší výběr. V březnu 1960 bylo nakonec vybráno 20 mladých sovětských pilotů, kteří se ve Středisku přípravy kosmonautů začali připravovat pro první pilotované lety do vesmíru.

„Výcvik probíhal v absolutní tajnosti,“ napsal Gagarin ve své knize Cesta do vesmíru. Den začínal rozcvičkou pod širým nebem za jakéhokoli počasí pod přísnou kontrolou lékařů. Následovala gymnastika, plavání, seskoky padákem, trénink v centrifúze, v neakustické komoře a v maketě budoucí vesmírné lodi Vostok. Budoucí kosmonauti museli také zvládnout konstrukci vesmírné lodi, základy astronomie, geofyziky, lékařství a zvyknout si na stav beztíže. Součástí zkoušky byl samozřejmě i marxismus-leninismus.

Nakonec zbyla šestka „vyvolených“, kteří se již mohli pyšnit oficiálním titulem kosmonaut. Zkušební komise nakonec doporučila kandidáty ke kosmickým letům v pořadí: Jurij Gagarin, German Titov, Grigorij Něljubov, Andrijan Nikolajev, Valerij Bykovskij a Pavel Popovič. Necelé tři týdny před historickým letem jeden z širšího seznamu kandidátů mise, Valentin Bondarenko, zemřel v tlakové komoře, kterou zachvátil požár.

Později se výběr zúžil na dva a až do dubna velení projektu váhalo mezi Gagarinem a Titovem. O tom, proč byl vybrán právě Gagarin, se vedou dodnes spekulace. Často se zmiňuje Gagarinův sociální původ nebo jeho všestrannost. Traduje se také historka, že na otce sovětských raket Koroljova, který strávil několik let v gulagu a později byl dlouho znám jen jako anonymní „hlavní konstruktér,“ Gagarin zapůsobil tím, že před zkouškou, jak se sedí v přistávacím modulu, si Gagarin vyzul boty, což je starý ruský zvyk značící úctu při vstupu do místnosti. Korljova také zaujal svou spontánní a veselou povahou.

Hodina startu byla utajovaná

Před svým letem se Gagarin vymočil na zadní kolo autobusu, který ho vezl k raketě, a asi ani netušil, že z pověrčivosti to samé udělá poté každý budoucí ruský kosmonaut. Tradici narušily až nové skafandry, které byly představeny v roce 2019. Gagarin odstartoval 12. dubna 1961 v 9:07 moskevského času z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Přesná hodina startu se přísně tajila a agentura ITAR-TASS později přiznala, že o ní informovala teprve o tři dny později.

„Nastal hluk jako v letadle. Pak se raketa hladce a zlehka zvedla,“ popsal svůj dojem ze startu Gagarin. Kosmickou loď Vostok 1 o hmotnosti 4725 kilogramů vynesla na oběžnou dráhu modifikovaná mezikontinentální balistická raketa typu R-7, kterou vyvinul Koroljov. Vlastní kosmická loď se skládala z kulovitého přetlakového návratového modulu, k němuž byl připojen menší přístrojový modul. Návratový modul o hmotnosti 2460 kilogramů a průměru 2,3 metru byl pokryt tepelným štítem, sedadlo kosmonauta bylo katapultovací.

Po několika minutách letu dosáhl Vostok výšky přes 300 kilometrů nad zemí a člověku se poprvé otevřel pohled na modrou planetu lemovanou černou hlubinou vesmíru. Během 108 minut trvajícího letu obkroužila loď ve vzdálenosti 181 až 327 kilometrů jedenkrát celou zeměkouli. Celkem naletěla 40.869 kilometrů při maximální rychlosti 28.260 kilometrů v hodině.

Protože si vědci nebyli jisti, jaký vliv bude mít beztížný stav na lidský organismus, řídil let automatický systém. Když se loď nacházela po hodině a čtvrt letu nad západním pobřežím Afriky, zahájila sestup. Právě v této fázi selhal mechanismus, který měl oddělit kabinu s kosmonautem od zbytku lodi. Obě části zůstaly spojeny jedním svazkem kabelů a kabina začala rotovat. Po deseti minutách se naštěstí kabel uvolnil a let se stabilizoval. Když se loď nacházela ve výšce sedmi kilometrů nad zemí, Gagarin se podle plánu katapultoval.

Přistávací modul dopadl u vesnice Smelovka v Saratovské oblasti, asi dva kilometry od něj šťastně přistál i Gagarin, kterého za úžasu místních zemědělců za deset minut nalezl vyprošťovací oddíl.

Po historickém letu do vesmíru na Gagarina čekal bouřlivý kolotoč plný slávy, cest (první zahraniční vedla do Československa) a poct, mezi kterými nechyběl ani prestižní titul Hrdina Sovětského svazu. Marné ale byly jeho sny o další cestě do kosmu, nakonec se ale mohl vrátit k létání, které se ovšem Gagarinovi stalo osudným. Zemřel v březnu 1968 v pouhých 34 letech při havárii proudového letadla, jež sám pilotoval.