Kdo se bojí polyamorie

KOMENTÁŘ

Kdo se bojí polyamorie
Mikuláš Ferjenčík si na inkriminovaný rozhovor nyní „nevzpomíná“ Foto: Jan Zatorsky
3
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Pamatujete na rozhovor Mirka Topolánka pro časopis LUI? Stalo se to v roce 2010 a ta událost ukončila Topolánkovo předsednictví ODS. Vznikl podivně – nebyl to formální rozhovor, nýbrž zaznamenané povídání si při focení pro rozhovor, který se teprve měl odehrát. Nahrané povídání se ocitlo v Blesku způsobem, který Blesk a LUI popsaly každý jinak. Blesk z něj vytrhl a překroutil citace, které ale už žily vlastním mediálním životem – Topolánek jako homofob a antisemita, který by všechny „zavřel a nakopal do prdele“. To Topolánek neřekl (z toho, co skutečně řekl, by ho jako konzervativního politika měla nejvíce poškodit slova o církvi jako vymývači mozků, ale ta médii zdaleka tolik amplifikována nebyla).

Ale Topolánek tehdy už býval čím dál častěji nesnesitelný, a tak šli s proudem i mnozí politici jeho vlastní strany. Topolánek záhy pochopil, že skončil. Nad celou akcí – nad tím, kdo dopustil, aby předseda na rozhovor šel sám, počínaje a jak přesně se dostal do Blesku, konče – se vznášelo jisté podezření. Redakce LUI například, ač se dušovala, že byla zneužita, pak číslo s Topolánkem rozdávala zadarmo.

 

Vydání LUI s rozhovorem s Mikulášem Ferjenčíkem z roku 2017 se, pokud víme, zadarmo nerozdávalo. Rozhovor naopak z webu časopisu nedávno zmizel. Což Piráti zdůvodňují s odkazem na redakci tím, že došlo k normálnímu redesignu stránek. Jenže rozhovor byl dostupný ještě 23. května, už po redesignu, a původní link, který se vám třeba ještě na Twitteru „naplní“ titulkem s Ferjenčíkem, vás teď nenavede na chybové hlášení, jak by se dalo čekat, ale přesměruje vás na rubriku LUI.

Ty výmluvy z toho dělají případ nešvaru poslední doby, jemuž se anglicky říká „stealth editing“. Redakce některé kategorické soudy ve starších článcích, jež v následujícím vývoji neobstály, na internetu potichu zjemňují. Aby nevypadaly hloupě.

V tomto případě na rozhovoru nebylo nic špatně z hlediska novinařiny, ale zato se nehodil Pirátům. Proč? Zjevně proto, že Ferjenčík v rozhovoru říká, že Piráti podporují uzákonění "polyamory" a „svobodné sebeurčení pohlavní (biologické) i genderové identity“. To se možná dnes Pirátům nehodí. Jeden obvyklý manévr s tím, že to nemají v programu a ať nikdo nezneužívá jednotlivých názorů z jejich široké vnitrostranické diskuse, by asi neobstál – Ferjenčík v rozhovoru jasně říká „podporujeme“. Druhý manévr, který použil Ivan Bartoš, když byl dotazován na své starší výroky o tom, že s muslimskou Evropou nemá problém a je proti členství v EU, to bylo v roce 2009, byl jsem tehdy teprve devětadvacetiletý mladíček a neměl jsem dost informací – ten by rovněž neobstál, protože 2017 není 2009.

Foto: echo

A tak bylo příhodnější, aby šel článek pryč. A Ferjenčík si na něj nyní „nevzpomíná“ (byť mu někdo na Facebooku připomněl, že o něm nedávno mluvil, ale to berme s rezervou).

Popsal to web Info.cz a na rozdíl od toho rozhovoru v LUI v roce 2010 se toho jiná média nechopila. Že to není dost zajímavé? Zaprvé, politicky příhodné zmizení článku je samo o sobě zajímavé. A zadruhé, to, že to někomu stálo za zmizení, naznačuje, že vyslovení toho názoru zas až tak politicky bezvýznamné není.

Nadržují novináři Pirátům? Nemyslím si, že by to byl hlavní důvod. Někteří lidé tomu nevěří, ale většina novinářů má opravdu zažito, že nemůže regulérně nadržovat nějaké politické straně. Myslím, že je ve hře něco jiného – že pro typického novináře je těžké zformulovat, co je na tom vlastně tak nežádoucího.

Jistě, víme, že polyamorie a to, že si muž zamane, že odteď bude žena se vším všudy nebo naopak, přijde asi většině lidí takové divné. Ale když je dnes něco formulováno jako individuální právo, pak ne snad že by to muselo být hned uzákoněno, ne snad že by to každý osobně preferoval, ale má to v diskusi startovní výhodu. Vysvětlete, proč chcete někomu upírat právo na polyamorii, když se pro ni svobodně rozhodne! Divné nedivné.

Ve vedení Pirátů naproti tomu jsou někteří chytří, politicky talentovaní lidé, kteří si velmi dobře uvědomují, že takhle většina lidí neuvažuje. V roce 2017 si člověk mohl povolit uzdu v rozhovoru pro gay časopis. Ale v roce 2021 polyamorie pro široké vrstvy prostě nebude fungovat. Protože to tak u nás nikdy nebylo a mnohoženství mají muslimové, a to stačí. Moderní český demokratický občan je sice už z dob Šmuclerova Tabu na Nově vychováván k tomu, že s informovaným souhlasem je v pořádku cokoliv – ale odsaď podsaď. A spíš jako dráždidlo než jako návod. A svobodná volba biologického pohlaví sice už někde platí za mantru, ale i Češi znají J. K. Rowlingovou a Martinu Navrátilovou a mohli si všimnout, jaké orgie nenávisti spory o toto téma dokážou vyvolat. A až Češi začnou víc přicházet do styku s realitou západního sportu, kde dívky musí soutěžit proti mužům, kteří se prohlásili za ženy, tak se zabejčí, na to se můžete spolehnout. To, že jsou zaostalí a „bigotní“, bude slabým argumentem, budete-li jim chtít vzít jejich sportovní přenosy.

Foto: echo

I progresivní talentovaný politik tohle pochopí, byť třeba jen intuitivně, jako „černou skříňku“ lidové psýché, které se prostě musí přizpůsobit. I člověk, který si rád své názory vytváří bezpředsudečně, racionálně, vědecky, má možnost se poučit třeba od psychologa Jonathana Haidta, jehož texty jsou dostupné i v češtině. Ví, že vysoce vzdělaní a racionální západní lidé uvažují o morálce téměř výhradně z hlediska spravedlnosti a toho, zda někdo dojde újmy. Ale že je to uvažování v kontextu nejen dějin, ale i celého současného světa velmi ojedinělé a chudobné. Že konzervativnější lidé a lidé v jiných civilizacích mají silné morální reakce i tam, kde jde mimo jiné i o problémy loajálnosti, hierarchie a autority, posvátnosti a znečištění. Haidt například popisuje, jak zjišťoval reakce lidí na jednoduché příběhy. Jeden z nich byl o člověku, který si v supermarketu koupí vykuchané kuře, odnese si ho domů, má s ním sex a pak ho upeče a sní. Jediní, kdo s tím neměli problém, byli studenti Pensylvánské univerzity ve Filadelfii, kde před McDonaldem Haidt své otázky kladl. Ne že bych tomu chtěl asistovat, ale je to jeho právo, dělá to v soukromí a žádný jiný člověk při tom nedojde újmy – znělo jejich zdůvodnění. Všem ostatním lidem nejen jinde na světě, ale i dělníkům z Filadelfie to přišlo odporné. A když po nich Haidt chtěl, aby to vysvětlili, dívali se na něj nechápavě, jako že by vysvětlovat měl on jim.

Piráti vědí, že když jde o různé „woke“ názory, musí opatrně našlapovat. Blíží se volby, v nichž musí oslovovat širší okruh lidí než v roce 2017. A tak sice jednotliví poslanci prosazují třeba zřizování míst k bezpečnému užívání drog nebo odstranění údaje o pohlaví z občanského průkazu, ale to jsou návrhy, jež lze plně zařadit do nějaké standardní politiky – zdraví, zjednodušení byrokracie. Mladé pirátstvo, jež je naplno „woke“, lze ještě neutralizovat s tím, že to je prostě mládí. Ale polyamorie a svobodná volba pohlaví je jako masovka ještě trochu moc, a tak prostě musí pryč a česká média se budou dívat jinam.

×

Podobné články