Francie a Německo podepsaly průlomový pakt o hlubší spolupráci
Francouzsko-německý pakt
AKTUALIZUJEME
Foto: Reuters
Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron v úterý v západoněmeckých Cáchách podepsali smlouvu o spolupráci a integraci. Cílem je prohloubení spolupráce v oblastech zahraniční politiky, obrany, hospodářství nebo při integraci příhraničních regionů. Podle Macrona obě země takzvanou Cášskou smlouvou otevírají novou kapitolu spolupráce, Merkelová tento den označila za důležitý den německo-francouzského přátelství.
„Obnovujeme základ našeho vztahu,“ poznamenala šéfka německé vlády v narážce na to, že podepsaná dohoda navazuje na Elysejskou smlouvu, v níž se přesně před 56 lety k těsné spolupráci svých zemí zavázali jejich tehdejší představitelé Konrad Adenauer a Charles de Gaulle. „Myslím, že by byli hrdí na to, že ta smlouva dodnes trvá a vzkvétá,“ poznamenal Macron k dohodě z roku 1963, která byla klíčová pro poválečný vývoj německo-francouzských vztahů.
Rozšíření tehdejší smlouvy je podle Merkelové nutné, protože „žijeme ve zvláštních časech“, které vyžadují nové a rozhodnější odpovědi. Stejně jako Macron přitom zmínila výzvy, které představuje oslabení dosavadního mezinárodního řádu, klimatické změny nebo vystoupení Británie z Evropské unie. „V tomto světě a v této Evropě musí Německo a Francie přijmout zodpovědnost a ukázat cestu,“ vyjádřil své přesvědčení francouzský prezident.
„Práce podpisem nekončí, smlouva se musí naplňovat den za dnem,“ zdůraznila Merkelová na ceremonii, během níž zazněly hymny Německa, Francie i Evropské unie. „Po smlouvě musejí následovat činy,“ podotkl ve stejném duchu Macron, proti němuž před radnicí protestovalo přes sto členů sociálního hnutí žlutých vest.
České reakce: „Krok k superstátu? Opouštějí Francouzi a Němci EU?“ České reakce na smlouvu z Cách
Komentář: Merkelová a Macron uzavírají sňatek
V 16stránkové smlouvě se hovoří o jednotě v otázkách obrany před vnitřními i vnějšími hrozbami, zavazují se ke společné obraně v případě napadení jednoho ze států či ke konzultaci jakéhokoliv důležitého rozhodnutí, které by mohlo ovlivnit společné cíle a „jednat jednotně ve všech případech, kde to bude možné“.
Mají vzniknout také společné francouzsko-německé rady, které budou koordinovat společný postup obou zemí. Společná „francouzsko-německá vláda“ se má scházet nejméně třikrát za rok, ale v případě potřeby by měli mít ministři druhé země možnost zúčastnit se jednání. Kromě zmiňovaného společného postupu v obraně států má jít i o koordinaci vývozu zbraní, propojení obranného průmyslu či výrobu vojenské techniky.
Prioritou francouzsko-německé diplomacie má být podle smlouvy i to, aby se Německo stalo stálým členem Rady bezpečnosti OSN. To by zcela převrátilo dosavadní podobu Rady bezpečnosti, kde mezi stálé členy vždy patřilo pouze pět vítězných mocností druhé světové války (SSSR nahradilo po jeho rozpadu Rusko).
Dále smlouva uvádí, že budou oba státy „vzájemně konzultovat na všech úrovních“ svůj postoj před každým důležitým hlasováním v Evropské unii, aby „nalezly společný postoj a shodly se na sladění ministerských výstupů“. Dále „koordinují transpozici zákonů EU do těch národních“.
Oba státy se také zavazují k prohloubení své ekonomické spolupráce za účelem vytvoření francouzsko-německé hospodářské zóny se společnými pravidly.
Ze smlouvy také vyplývá, že se oba státy zavazují k výuce jazyků v pohraničních oblastech, aby tak v pohraničí žilo dvojjazyčné obyvatelstvo. To však vyvolává negativní asociace u části francouzské společnosti kvůli vzpomínkám na odtržení Alsaska a Lotrinska po prohře Francie v prusko-francouzské válce roku 1871.
V preambuli současné smlouvy se pak píše, že je smlouva otevřená k přístupu i dalším stranám.
