Jak vyrobit bezdomovce

ÚHEL POHLEDU: New York chystá pilotní program, na kterém je špatně snad úplně všechno včetně jeho medializace. Jedinou pozitivní věcí je, že má poměrně omezený rozsah, takže má šanci znemožnit se, aniž by to udělalo extra velkou díru do veřejných financí.

V rámci tohoto programu bude město čtyřiceti mladým lidem bez domova vyplácet 1250 dolarů měsíčně po dobu až dvou let. Cílem pokusu je dokázat, že díky této podpoře bezdomovci dokáží znovu získat stabilní bydliště.

Program se opírá o studii Chicagské univerzity, která tvrdí, že takto získané peníze bezdomovci obvykle neutratí za drogy, cigarety, alkohol ani jiné společností obyčejně odmítané „požitky“.

Mohlo by se to jevit jako okrajový experiment – čtyřicet lidí přeci není zase tolik, celý experiment by tak mohl v přepočtu stát „jen“ něco kolem 26 milionů korun. (Z doby covidové jsme zvyklí na jiné částky utrácené veřejným sektorem z kapes daňových poplatníků.) Jenomže experiment může sloužit jako symbolický příklad pochybné doktríny, která zachvátila západní svět.

Tak především značně podezřelá je už samotná studie, o kterou se pokud opírá. Studie institutu Chapin Hall při Chicagské univerzitě tvrdí, že prý „každý desátý Američan ve věku 18 až 25 let alespoň jednu noc na ulici, v nouzové ubytovně, utekl z domova, rodiče jej vyhodili, nebo alespoň musel přespávat na gauči u známých“. Hezky pěkně. Vyvodit z takové formulace, že dotyčný jest bezdomovec, je asi jako vyvodit z občasného deště na Sahaře, že poušť je vlhkým biotopem.

Pokud o takovém „bezdomovci–nebezdomovci“ prohlásíme, že obvykle neutratí darované peníze, je to slušným eufemismem a nemá to nic společného s chováním skutečných bezdomovců. O těch je naopak na základě nesčetně velkého množství jiných studií a i empirických pozorování i u nás zřejmé, že šetření získaných peněz není jejich silnou stránkou.

Špatně to je ovšem i dál. Jedná se vlastně o variaci na téma nepodmíněný příjem. Připomeňme, že nepodmíněný příjem je teoretický konstrukt oblíbený levicovými progresivisty, měl by nahrazovat jakékoliv jiné dávky a měl by být vyplácen plošně úplně každému, i tomu, kdo pracuje. Teorie pěkná, její jedinou chybou je ovšem to, že je zcela pomýlená a nefunguje. Ještě nikde na světě se pokusy s nepodmíněným příjmem neosvědčily, konstrukt totiž vychází z chybných parametrů. Vychází z předpokladu, že z ničeho vytvoříme něco – jaksi pomíjí zákon zachování energie. Zapomíná totiž, že když každému dáme peníze zadarmo, ztrácí se to hlavní, co žene život dál – totiž motivace. Motivace pracovat a vytvářet hodnoty, které pak mají být rozdávány těm, kdo nepracují.

V tomto případě jde ovšem ještě o horší z možných variací na nepodmíněný příjem, protože peníze rozdáváme těm, kteří už dopředu nepracují a ani pracovat zřejmě nehodlají. Tedy – za předpokladu, že skutečně mluvíme o bezdomovcích. A pokud o nich nemluvíme, pak zase projekt lže o statusu svých pokusných králíků.

A je to ještě horší. Projekt totiž má údajně „vyvážit rasové nerovnosti, které jsou odkazem minulých nespravedlností". A má cílit především na příslušníky etnických a sexuálních menšin. Aneb jedná se podle všech dostupných indicií o program rasistický. Rasismus jest totiž selekce lidí na základě rasového klíče. Je jedno, zda pozitivní či negativní. Rasismus je druhem kolektivismu, kdy člověk je posuzován a odměňován nikoliv na základě svých schopností a zásluh, ale na základě výsledků náhodného rozdělení – na základě toho, s jakou barvou kůže se náhodně narodil. V tomto případě bude odměňována tmavší barva a menšinová sexuální orientace. Zásluhovost nula. Klíčem je příslušnost ke skupině. Tedy rasismus jak vyšitý – byť jde o pozitivní diskriminaci.

Celý tento nápad úžasně demaskuje ohavnost doktríny potřebnosti: Jestliže peníze od státu dostanete jen tehdy, pokud prokážete, že jste dostatečně chudí, tedy v tomto případě „bez domova“, okamžitě tím vytvoříme armádu ubožáků. Lidé se nebudou snažit být dobří, výkonní, bohatí, nebudou se snažit navzájem překonávat a pracovat co možná nejdéle a nejefektivněji. Naopak se začnou snažit dokázat, jací jsou ubožáci, jak se neumí sami živit, že jsou na tom ještě hůř než ti druzí. Jejich „zásluhou“ bude neschopnost. Čím neschopnější, tím víc si zaslouží soucit a peníze z vaší kapsy. Doktrína potřebnosti je velmi ponižující a demotivující.

Vsadím svoje boty, že pokud se tento experiment rozroste a začne být uplatňován plošně, armáda bezdomovců i „bezdomovců“ prudce vzroste: Najednou se totiž „bezdomovectví“ náramně vyplatí.