Děsivá rakouská cesta

EDITORIAL

Děsivá rakouská cesta
Je třeba nezvyšovat napětí, nehledat viníky tam, kde nejsou. Rakouská cesta je děsivým příkladem. Foto: Shutterstock
1
Komentáře

Dalibor Balšínek

Čínský virus už rok a půl decimuje společnost. Lidé jsou nadále nuceni nosit roušky, neustále se testovat, aby aspoň trochu mohli žít, jak byli zvyklí. Návrat k normálu je ale stále v nedohlednu. Vakcíny velkých farmaceutických firem rychlé řešení nepřinesly. Nejistota nezmizela, naopak stupňuje vypjatou atmosféru ve společnosti. Radikalizují se části zastánců očkování, stejně jako jeho odpůrců.

Některé evropské země přistupují k naprosto bezprecedentním krokům. Lotyši zakázali neočkovaným poslancům vykonávat demokraticky získaný mandát, protože jako neočkovaní byli identifikováni coby nebezpečí pro společnost. Sousední stát, člen Evropské unie Rakousko přistoupilo k otevřené diskriminaci určité části občanů a omezilo některá práva všech neočkovaných obyvatel země starších 15 let. Pod přísnými sankcemi, které chce tvrdě vymáhat, na ně uvrhlo desetidenní lockdown. Své domovy mohou opouštět jen pro zajištění základních životních potřeb a zatím mohou chodit do práce. Nejistá doba přináší zoufalé činy, které už tak náročnou atmosféru doby dělají ještě složitější.

Hlavní potíž je v tom, že lidé chtějí zpátky svoje životy, chtějí žít jako před pandemií. První omezení a lockdowny byli ochotni přijmout, protože měli naději, že nemoc odejde nebo že přijdou vakcíny, které s virem zatočí. Nestalo se ani jedno. Touha po jednoduchém řešení ale přetrvává a s přibývajícím časem sílí. Hledají se viníci za zpackané životy, momentálně jsou to odpůrci vakcinace, neočkovaní nebo ti, kteří upozorňují na limity vakcín. Reálné účinky vakcíny včetně jejích vedlejších účinků se projevují až v rámci masového celosvětového experimentu, že tomu tak je, se přiznávalo jen mezi řádky, protože lidé chtěli vidět naději.

Bylo to už ale jasné, když se Izrael nejrychleji dostal k vakcínám, a mohl tak naočkovat většinu svého obyvatelstva mimo jiné také výměnou za data o všech účincích a vedlejších nechtěných efektech očkovací látky. Zůstává faktem, že pro většinu lidí není vakcína nebezpečná, ale účinná ochrana před čínským virem je časově omezená a očkování se bude muset provádět pravidelně podobně jako očkování proti chřipce, vakcína také nezaručuje tolik žádanou bezinfekčnost, a tedy zamezení dalšího šíření viru, a v neposlední řadě poznání o působení vakcíny není takové, aby mohla být bezpečně aplikována malým dětem.

Nezodpovězená zůstává také otázka, jaký je poměr mezi podílem nežádoucích účinků vakcíny ve srovnání s podílem úmrtí vyvolaného virem na celkový počet nakažených. Současná vlna šíření čínského viru také ukázala, že stejně dobrou ochranu vytváří vlastní imunita posílená proděláním nemoci.

Stojíme před problémem, který nebude mít jednoduché řešení, a je důležité, aby se naslouchalo argumentům, i těch, kteří nevidí masové očkování jako jedinou cestu. Je třeba nezvyšovat napětí, nehledat viníky tam, kde nejsou. Rakouská cesta je děsivým příkladem.