KOMENTÁŘ
1
VÁLKA NA UKRAJINĚ
Předměstí ukrajinského Dnipra čelilo ve čtvrtek ráno bezprecedentnímu raketovému útoku z Ruska. Nejdřív se spekulovalo o tom, že Rusové použili mezikontinentáln ...
20:08
19:35
19:19
18:41
18:03
17:29
17:24
17:10
16:34
16:18
Už se stává nudným vypočítávat všechny důvody k panice, které se dnes nabízejí. Objevil se však zbrusu nový podnět, kterým je stav státního rozpočtu. Na rozdíl od těch ostatních strašáků má tu nevýhodu, že se už začal uskutečňovat.
Ekonomičtí analytici a komentátoři si to nemohli nechat ujít. „Dubnový schodek rozpočtu je největší v dějinách Česka“, zní ten správný titulek a v zásadě jen popisuje situaci. Opravdu, sekyru 94 miliard nemělo Česko v dubnu ani na dně minulé krize. Roku 2009 to od ledna do dubna bylo 55 miliard, a o rok později dokonce 78 miliard. Přesto není možné popřít, že jeden rekordní rozměr ještě dubnovému schodku chybí.
Za samotný říjen roku 2009 byly daňové příjmy o 24 procent nižší než za říjen rok předtím a teď v příjmech za samotný měsíc duben chybělo proti dubnu 2019 jen necelých 20 procent. Snad se ještě polepšíme, dalo by se říci s šibeničním humorem.
Takový humor je opravdu šibeniční. Říjnová bilance byla v roce 2009 mimořádným výpadkem, v průměru se toho roku výběr daní snižoval každý měsíc o deset procent. Dnes však nevíme, jestli byl duben něčím mimořádným, anebo jestli nebude patřit k „nové normalitě“, o které se teď tak často mluví. Není totiž těžké si představit, že to s příjmy rozpočtu bude ještě horší. Dubnový problém způsobily ze dvou třetin výpadky daně z příjmů fyzických osob a DPH. To se může o něco zlepšit ve chvíli, kdy se pustí výroba a konzum. Těžko však věřit, že brzy nespadne sociální pojistné a daň ze zisku podniků, u kterých je příliš brzo, aby se na nich koronavirová karanténa už teď projevila. Pokud ovšem bude výběr daní každý měsíc do konce roku o dvacet procent nižší namísto toho, aby byl o sedm procent vyšší, jak předpokládali tvůrci letošního rozpočtu, můžeme spekulovat o celkovém schodku za rok 2020 ve výši půl bilionu korun.
Vypadá to jako poplašná zpráva, která je maximálně dobrá k vyvolání paniky, jako jimi jsou varování před druhou, ještě ničivější vlnou epidemie koronaviru nebo před pětisetletým suchem, kterými veřejnost zásobují dokonce představitelé vlády. Na rozdíl od nepodloženého strašení, co všechno může přijít, pokud nám nebudou přát nebesa, může varování z dílny ministerstva financí posloužit jako pozitivní výzva.
Ve skutečnosti říká, že jsme zvyklí utrácet, tohoto zvyku se nechceme vzdát, z nějakých důvodů však nejsme schopni vytvořit hodnoty, které by nám po přerozdělení přes státní rozpočet nebo i bez něho takové utrácení umožňovaly. To se však může napravit. S použitím metafory z poloviny minulého století lze říci, že pluh a rýsovací prkno Čechům z rukou vyrazila nečekaná událost a vedle toho fakt, že na ni hystericky reagovali. Teď už však nikdo nebrání, případně přestává bránit tomu, aby se nástrojů na vytváření hodnot znovu chopili. Zabránit půlbilionovému schodku je pořád možné, pokud ve společnosti zbylo dost odvahy a síly.
