Na svůj věk nevypadáš. Je starý člověk odstrkovaným?

„Kdo povolil Lise přestat si barvit vlasy?“ pronesl prý Michael Melling, místopředseda mediální skupiny Bell Media na redakční schůzi. Řeč je o Lise LaFlammeové, kanadské moderátorské hvězdě, která se v osmapadesáti letech rozhodla zešedivět. Následovala výpověď – nikoli pro Mellinga, nýbrž pro LaFlammeovou. Zatímco se média po celém světě pohoršovala nad potupou stárnoucí ženy, mediální skupina popírala, že by výpověď souvisela s kadeřnickými úkony.

Ať už to bylo jakkoli, poprask vyjevil, jak citlivé je to téma. Vyhazov jako by dokonale kopíroval známý předsudek. Stárnoucí žena na viditelném místě? Tady něco nehraje. Copak není všem jasné, že padesátnice vybledla do neviditelnosti? Toto téma má svou kulturní i filozofickou stopu. O zneviditelnění seniorů sepsala francouzská filozofka Simone de Beauvoirová významné dílo Stáří (1970). Tehdy jí bylo dvaašedesát.

Knihou navázala na své klasické dílo Druhé pohlaví, věnované tomu, kterak žena platí ve společnosti za výjimku, zatímco muž je standard. Kategorii „druhého“ lze prý vztáhnout i na stárnutí. Mladý člověk je pravidlo, starý vždy druhý. Stárnutí je navíc podle filozofky nevratné mrzačení. S ohledem na zmíněné zneviditelnění jedné ženy, ale třeba i na proslulý slogan „Muži zrají“ zaujme, jak krutě píše filozofka o mužském stárnutí. Žena, pro niž jsou důležitější vztahy a domácí prostor, nevnímá ztrátu postavení jako existenční ohrožení: na to, že je druhá, je zvyklá. To muž padá na dno z výšky, a ještě nemá kam padat – od domova svůj status neodvozuje.

Generalizace bývají ošidné vždy, a pakliže je vztahujeme na staré lidi, jsou snad ještě ošidnější. Pozoruhodnost knihy je potud především nepřímá: vyčteme z ní nikoli to, jací jsou staří lidé, ale do jaké míry se společnost za posledních šedesát let proměnila. Zdá se, že kult mládí, který se rodil v době, v níž de Beauvoirová knihu psala, dopadl především na ženy a ze stárnutí učinil přinejmenším stejnou zátěž jako pro muže. Ale podstatnější je jiná otázka. Platí obecná teze, podle které je starý člověk odstrkovaným druhým?

Otázku je třeba zvážit na pozadí faktu, že z demografického hlediska žijeme v přelomové době. V roce 2018 bylo na světě poprvé méně dětí pod pět let než lidí nad pětašedesát. Nestárneme tedy jen jako jednotlivci. Stárne celý svět.

Celý esej si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.