Choutky na peníze těch druhých

Summit Evropské unie o rozpočtu na roky 2021 až 2027 po třiceti hodinách neúspěšných jednání zkolaboval. Není to nic mimořádného a neobvyklého. Unie nezná těžší summity než ty, kde se hraje o konkrétní peníze „na dřevo“ pro jednotlivé země.

Žádný ze summitů o strategickém směřování Evropy na mnoho let dopředu se nenatahoval do tak dlouhého seriálu neshod jako ty rozpočtové. Ani ten o migraci v roce 2015, kde byly snadno a rychle převálcovány země, které nechtěly kvóty na přerozdělování migrantů. Přitom se nehrálo o nic menšího než o to, jak budou evropské společnosti za pár let vypadat. Velmi rychle skončil i prosincový summit o Novém zelenému údělu, který schválil, že Evropa se do roku 2050 stane uhlíkově neutrální ekonomikou. Cesta k ní, především zelené finance, přitom obrací naruby základní principy, na nichž stojí ekonomika. Vyhodnocování rizika a zisku. Takhle daleko regulace ekonomiky ještě nikdy nešla. Na summitu ale bylo hotovo během pár hodin. Ruku zvedli všichni kromě Poláků.

Rozpočet je však disciplína, kde si nikdo nehraje na žádné velké vize. Hraje se o úplně konkrétní zájmy. Kolik kdo zaplatí a získá. Letos jsou jednání o to těžší, že ve společné kase Unie chybí 75 miliard eur (1950 miliard korun), které by do ní odvedla Velká Británie. Kdyby neodešla. Jenže Londýn jako velký čistý plátce je pryč. Problémy s ním, jak snili mnozí zastánci čím dál hlubší evropské integrace, považující Brity za věčné potížisty, neodcházejí, ale naopak se prohlubují. „Evropská unie je rozdělena. Na to nepotřebujeme Británii. Rozdíly se projevovaly ve finanční krizi před deseti lety, během migrační krize – a teď se znovu projevují u rozpočtu,“ prohlásil po kolapsu summitu francouzský prezident Emmanuel Macron.

Tvrdý spor se vede jak o velikost rozpočtu, tak o to, na co se peníze dají. Aby Brusel vůbec rozděloval tolik, co dosud, musí si bez bohaté Británie ostatní připlatit. To se nelíbí především spořivé čtyřce – Dánům, Švédům, Nizozemcům a Rakušanům. Proto zablokovali návrh Evropské rady na velikost rozpočtu. Zvýšení plateb zasahuje i Německo, které britský výpadek sanuje víc než Francie. Berlín se ale drží zpátky a nechává za sebe hrát ostatní.

Proti bohatým plátcům ze Severu a Západu stojí s nataženýma rukama čerpači dotací z Jihu a Východu. Včetně České republiky, reprezentované dotačním přeborníkem Andrejem Babišem. V Bruselu velmi známou firmou popotahovanou kvůli zneužívání dotací ve střetu zájmů. Dotační predátor Babiš si na sociálních sítích svým fanouškům stěžuje, jak jsou ti skrbliví Dánové, Švédové, Rakušané a Nizozemci nespravedliví.

Severním a západním financiérům rozpočtu nejde jen o celkovou částku, ale i o to, za co se ty peníze budou utrácet. A v tomto případě nejde zrovna o nějaké vystoupání Evropy do světové technologické špičky: třetina má jít na solidaritu do kohezních fondů, další třetina zemědělcům a jen jedno euro ze tří míří na něco, co má vůbec šanci zvýšit schopnosti Evropy ve světové konkurenci.

Je to už roky pořád totéž. Rozpočet Evropské unie není schopný sledovat žádné strategické cíle. Je to jen uspokojování parciálních zájmů jednotlivých hráčů.

To je realita, s níž my jako země střední velikosti bez dostatečně velké skupiny spojenců nic neuděláme. Ani kdybychom měli za premiéra vyjednávací hvězdu, a ne vyhlášeného zneužívače dotací Andreje Babiše.

Co je naším zájmem? Rozhodně ne tlačit na to, aby rozpočet Evropské unie bobtnal. Odchod Britů je dobrou příležitostí k tomu, aby se zmenšil. Jsme zatím stále čistí příjemci. Pokud však budeme bohatnout současným tempem, v dohledné době se z nás coby jediné země střední a východní Evropy stanou plátci. Do Bruselu víc odvedeme, než odtamtud získáme. Staneme po boku těch šetřivých Dánů a Rakušanů.

V souboji o to, kam peníze půjdou, není v našem zájmu, aby velká porce mířila na podporu uhlíkové neutrality. V této branži už se ve finančnicky vyspělé západní Evropě rozjíždí velký byznys, vycházející ze znalosti a pečlivého lobbingu nové zelené regulace. Chystají se příležitosti pro nové zelené boháče. Jako byla kdysi biopaliva nebo soláry. Pokud se o tyto velké granty bude soutěžit v konkurenci celé Evropské unie, nemáme moc velkou šanci uspět. Velmi pravděpodobně nás předběhnou na zelenou revoluci nastartovaní Němci, Rakušané, Francouzi.

Nezní to moc ambiciózně, ale naším zájmem stále zůstává, aby šlo co nejvíc peněz do kohezních fondů. Dokud jsme čistými příjemci. To jsou peníze vyčleněné jen pro nás. A záleží jen na naší vlastní schopnosti nebo neschopnosti, jestli za ně dokážeme postavit něco smysluplného jako Poláci dálnice. Anebo je rozházíme na různá Babišova Čapí hnízda a linky na jeho toastový chleba.