Já byl totální exot, za ruštinu jsem byl bitej jako žito, říká herec Karel Dobrý

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i český herec Karel Dobrý. Přinášíme ukázku z textu, který bude k dostání ve vybraných trafikách od 25. června. Objednat on-line si jej můžete už nyní ZDE.

O islám ses někdy zajímal? Když jsi byl chlapec, tak jsi žil s dědečkem, který byl stavbař, čtyři roky v Sýrii…

O islám ne a korán mě nezajímal. Já jsem byl tehdy kluk, měl jsem ho všude kolem sebe, od rána od šesti volal muezzin z minaretu, když byl ramadán, tak dělový výstřely. My jsme žili v Homsu, to je velký město, kde bylo víc náboženství. Vedle muslimských čtvrtí byly čtvrti křesťanský, tam to byl samej Santa Claus, všechno tam svítilo, vonělo, celý to město bylo takový voňavý. A hlučný, protože se tam každou chvíli slavil nějaký svátek, islámský, křesťanský. To na tom bylo hezký. A já to měl ještě namíchaný s Ruskem, protože jsem chodil do ruské školy. 

Když v roce 2011 vypukla v Sýrii válka, vnímal jsi to nějak osobněji? 

Samozřejmě že vždycky se tě víc dotkne, co znáš. Strašně se mě to dotýkalo. Když člověk viděl, jak tam ničí ty památky, natož ta zvěrstva na lidech, to bylo hrozný: řezání hlav, upalování v kleci, prostě hrůza. Já měl úplně jinou vzpomínku: hlavně na vůně a na to teplo. Jenže si vzpomínám, že když jsem tam tehdy jako kluk mluvil s místními a říkal jim, jak Sýrii miluju, tak mi říkali, uvidíš, že jednou z té země nic nezůstane. Na to si vzpomínám úplně jasně. Pamatuju si i na jednu náhodnou návštěvu v jednom městě vytesaným do skal, a tam jsme přišli a najednou se proti nám vyřítili lidi obalený v hadrech a ti nás hnali! Byl na ně strašnej pohled. 

Nebyli to malomocní? Četl jsem, že lepra se tam pořád vyskytuje.

Nevím, ale zažil jsem tam epidemii cholery. To tam občas vypukne. Děda byl elegán, chodil v obleku a bílý košili, jezdil peugeotem, kouřil pallmallky, prachy z něj voněly, takže okamžitě, kam přišel, houf dětí. A já si pamatuju, že jsme jednou přišli k beduínům, já tam tak stál, přiblížila se ke mně jedna stará žena, celá zahalená, ale najednou si odkryla závoj a ukázala mi tvář, na které měla místo nosu temnou díru vyžranou od červů. Dívej se! a ukázala si na ni. Na to nezapomenu.

Takové obrazy naši vrstevníci jen tak neměli. Jaké to bylo, když ses vrátil?

Šílený. Já byl totální exot. Džínová bundička, trička, klobouček, koně, teda kovbojský boty s podpatkem. Já v Sýrii totiž pořád sledoval kovbojky a zamiloval jsem se tam doživotně do koní, na kterých jsem tam poprvé jezdil. A pak najednou stojím v Základní škole Jožky Jabůrkové ve Vysočanech. Buch, rána! Já ještě navíc uměl perfektně rusky…

Chápu, že ti to ruštinářky jen tak neodpustily.

Co ruštinářky, ale spolužáci! Já byl bitej jak žito.

Celý text vyjde ve speciálu 30 rozhovorů, který bude ve volném prodeji k dostání od 25. června za 99 korun, při pořízení v předprodeji zaplatíte jen 89 korun. Speciál si můžete objednat ZDE.