Násilí se stává běžnou součástí britské politiky

KOMENTÁŘ

Násilí se stává běžnou součástí britské politiky
Britský poslanec David Amess ubodaný islámským teroristou Foto: Twitter Davida Amesse
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V pátek proběhl útok na samý základ britské demokracie. V městečku Leigh-on-Sea vnikl do kostela, kde právě probíhalo setkání místního poslance sira Davida Amesse s voliči, muž somálského původu a Amesse pobodal. Politik následně zraněním podlehl. Policie zločin oficiálně klasifikovala jako „teroristický incident“.

Britský způsob vládnutí má mnoho zvláštností. Od nevolené horní komory parlamentu přes nepsanou ústavu až po volební systém. Většinový systém zvaný „první na pásce“ proporčně vůbec neodpovídá pravému rozložení sil ve společnosti, což neustále dráždí jeho kritiky. Jeho zastánci upozorňují, že většinou generuje pohodlné většiny, a tím zajišťuje stabilní vládnutí. Volby v letech 2010 a 2017 však ukázaly, že to není tak úplně pravda. Jednu bezespornou výhodu má, totiž úzký kontakt volených zástupců s voliči.

 

Každý poslanec zastupuje pevně danou oblast. Občanům svého okrsku je přímo zodpovědný a reprezentuje jejich názory v parlamentu. Občas to nabírá komických rozměrů, když během interpelací premiéra v parlamentu po otázce globálního významu, třeba jak chce Británie čelit čínské hrozbě, běžně následuje dotaz týkající se nějaké zapadlé vesnice ve střední Anglii, například jak předseda vlády zabrání dalšímu rušení vlakových spojů.

Dobrý poslanec, zvláště pokud nemá vládní funkci, je tak ve stálém spojení se svými voliči, vyráží často z Londýna zpět do svého okrsku, pořádá setkání se veřejností a má přehled o svém okolí. Tento druh politiky buduje důvěrný vztah mezi lidmi a jejich volenými zástupci. Není neobvyklé, že Britové pohrdají, ba jsou znechuceni politikou, ale na svého poslance nedají dopustit.

Jenže, pro fungování tohoto systému je potřeba, aby se poslanci nebáli vyjíždět mezi lidi. Pokud se vraždy politiků stanou běžnou součástí britského veřejného života, pak se jeden z pilířů, který ho podpírá, začne hroutit.

Obzvláště znepokojivé je, že se již nejedná o výjimečnou událost. V roce 2000 byl v okrskové kanceláří poslance Nigela Jonese ubodán jeho asistent Andy Pennington a sám Jones zraněn. V roce 2010 byl pobodán poslanec Stephen Timms, roku 2016 byla ubodána poslankyně Jo Coxová. Téhož roku byli odsouzeni tři muži za vyhrožování smrtí poslankyni Lucianě Bergerové a jeden muž za vyhrožování Angele Eagleové. V roce 2019 byl odsouzen muž za výhrůžky smrtí poslankyni Rosie Cooperové. Letos byl odsouzen další muž, pro změnu za výhrůžky proti Jess Phillipsové.

Týká se to všech stran, a i profil útočníků je různý. Jones je liberální demokrat. Timms, Coxová, Bergerová, Eagleová, Cooperová a Phillipsová labouristé. Amess byl konzervativec. Jonese napadl blázen, Timmse a Amesse islamisté, Coxovou radikální pravičák. Bergerové vyhrožovali antisemité, Eagleové fanoušek Jeremyho Corbyna, proti němuž Eagleová chtěla kandidovat na lídra Labouristické strany. Trýznitelé Cooperové a Phillipsové byli neonacisté.

To jsou však jen nejzávažnější případy politického násilí. Británie se již několik let potýká s protesty Extinction Rebellion a Insulate Britain. Tyto ekologické organizace prosazují své cíle pomocí znepříjemňování života svým spoluobčanům. Většinou vlastními těly zablokují nějakou důležitou komunikaci, a tím způsobí kolaps. Naštvaní řidiči protestující odtahují z cesty a najíždějí do nich. Z druhé strany demonstranti blokují například také sanitky. Zdá se, že je jen otázkou času, než se někomu něco stane.

K tomu je potřeba připočíst značně vyhrocené vyjadřování. Netýká se to jen sociálních sítí, ale i míst nejvyšších. Například zástupkyně lídra labouristů Angela Raynerová nazvala vládní konzervativce „špínou“ (scum).

Celkově to skládá značně znepokojivý obrázek britské politiky, kdy práce poslance je čím dál víc životu nebezpečná a veřejná diskuse čím dál víc vyhrocená. Když se řekne politické násilí, jen málokdo si představí Spojené království. To se může rychle změnit.

 

×

Podobné články