Andrej Babiš má nízkou produktivitu jako Řekové

Premiér Andrej Babiš se definitivně rozhodl, že přestane chodit do Poslanecké sněmovny, kam už dnes dochází jen sporadicky. Nějaké základní ústavní principy typu, že se vláda zodpovídá Poslanecké sněmovně, šéfa ANO zjevně míjejí. Docházet už nebude proto, že má ve sněmovně nízkou produktivitu. „Už dvě hodiny tady nepracuju, já už sem ani chodit nebudu. Je to skandál, nemůžu pracovat. Lidi, co tady sedí, taky nemohou pracovat. Nemůžu tady sedět a poslouchat ty nesmysly,“ řekl Novinkám Andrej Babiš. Předseda vlády to prohlásil po dvou a půl hodinách, co se účastnil už pátého pokusu o protlačení vyšších daní na příští rok.

Už dnešní chabá Babišova docházka vadí i komunistům, kteří ho drží u moci. „Každou neděli vykazuji, co jsem udělal, pracuji 18–20 hodin denně, když jsem byl ve Velké Británii, jel jsem čtyřiadvacítku,“ hájil se tehdy Babiš. Odkazoval na své pravidelné hlášení pro fanoušky na Facebooku, kde se kasá svým workoholismem. Nechme teď stranou to, že vám každý lékař řekne, že nikdo není dlouhodobě po čtyřech hodinách spánku denně schopen pracovat produktivně.

Hlavně je ale prokázané, že počet vykazovaných odpracovaných hodin vůbec neznamená, že toho člověk také hodně udělal. Že je ta práce produktivní a smysluplná. Platí dokonce přesný opak. Ti bohatí a výkonní pracují nejméně. Mají totiž nejvyšší produktivitu, nejvíc toho udělají. Podle aktuálního srovnání počtu odpracovaných hodin za rok Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) tráví nejméně času prací ti vůbec nejbohatší Evropané. Němci odpracovali loni 1363 hodin za rok. Hned za nimi jsou ještě bohatší Dánové s 1392 hodinami. Následují v Evropě vůbec nejbohatší Norové se 1416 hodinami. Pak Švýcaři, Nizozemci, Švédové, Lucemburčané, Francouzi. Průměr všech zemí sdružených v OECD je 1734 hodin ročně. My už jsme nad ním se 1792 hodinami. Vůbec nejvíce odpracovaných hodin z celé Evropské unie vykazují Řekové se skóre 1965. Pracují o plných 600 hodin víc než Němci. Na bohatství země ani jejich produktivitě práce to není vidět. Řecko patří k chudším zemím Evropy, jen tak tak unikajícím státnímu bankrotu.

Hlasitě deklarovaný workoholismus k prosperitě nevede. Dá se to říct i v případě Andreje Babiše. U moci je od roku 2014. Má velké štěstí, že se veze na vlně ekonomické prosperity. Jeho vláda ale nedokázala udělat vůbec nic pro to, aby se Česko dostalo z pasti zemí s levnou prací. Nedávná studie společnosti Deloitte ukazuje, že máme stále vývoz s výrazně nižší přidanou hodnotou než bohaté země. Všechny studie pořád dokola popisují naše největší slabiny. Upadající úroveň vzdělání a špatně fungující byrokracii, která brzdí podnikání, rozvoj infrastruktury a má hlavní podíl na tom, že je v zemi nejméně dostupné bydlení z celé Evropské unie. Pro vyřešení nějakého z těchto tří největších problémů nedokázal Andrej Babiš při svém workoholismu prosadit vůbec nic. Trefnou ilustrací toho je stavební zákon, o kterém se stále jen mluví, a už teď je jasné, že dřív než za dva roky platit nebude. Pokud Andrej Babiš někde vykazuje v tom workoholickém flow vysokou produktivitu, je to ve svém vlastním politickém marketingu, nikoliv ve funkci premiéra.

Další texty Lenky Zlámalové zde.