Proč je severokorejský režim tak přitažlivý

KOMENTÁŘ

Proč je severokorejský režim tak přitažlivý
Kim Čong-un Foto: KCNA
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Vladimir Putin napsal korejskému tlouštíkovi Kim Čong-unovi, že jejich země mají mnoho společného a mohly by mít ještě víc. To jistě nikoho nepřekvapilo: jednak se takové věci ze zdvořilosti píší – a pak je jasné, že Putin hledá spojence, kde se dá, a nelze se ani divit, že je i nalézá.

Čím je režim horší, tím je současnému Rusku bližší a lépe si navzájem rozumí.

Severokorejský režim je přitom geneticky spojen s ruským, respektive sovětským, de facto je to vylepšené a zdokonalené pokračování Sovětského svazu na asijský způsob. Sověti, tedy Stalin, ho tam kdysi instalovali, za cenu přeměny v jeden gulag ho tam vybudovali a pak udržovali. Kim Ir-sen sice lavíroval mezi Pekingem a Moskvou, ale vazby na SSSR nikdy nebyly přerušeny: jako třeba v případě Albánie. Severní Korea byla ostatně blízká i Československu, poslední návštěva Kim Ir-sena v Praze se konala v předvečer listopadu 89. Tehdy se dokonce mluvilo o jakési ose Praha–Pchjongjang–Bukurešť.

 

Člověk, který se o KLDR trochu zajímal, si vždy musel všimnout zřejmé vizuální podoby s nejlepšími časy stalinismu. Pchjongjang je vystavený ve stylu vrcholné stalinistické sorely, téměř totožná je výzdoba, transparenty, nápisy, ikonografie památníků a kultovních předmětů. Před lety se v Evropě vystavovalo současné severokorejské umění a byl to ryzí mytologický socrealismus 50. let.

Dalo by se možná říct, že kdyby se to v SSSR povedlo a místo zhroucení za Gorbačova by se komunistický režim udržel, vypadal by nyní možná jako v Severní Koreji, kde mají mimochodem velmi podobné vojenské uniformy: takové ty důstojnické čepice o velikosti elpé desky a kovové zuby v tlamě každého palkovníka. Člověku z toho může být nevolno, ale je dobré si uvědomit, že i takové státy existují a důležitá část jejich obyvatelstva má zřejmě své důvody je udržovat v chodu. Ne že by jim v nich bylo moc dobře, ale třeba jim ty jiné způsoby existence, třeba západní, připadají ještě horší. Lze se tomu divit, ale to je tak asi všechno.

Co se týče Severní Koreje, byl a je to asi nejzvláštnější režim na světě. Komunismus vyprodukoval nejrůznější druhy hrůzovlády, ale ta severokorejská verze měla vždy něco navrch. Na rozdíl od podobně šílených diktatur albánských nebo kambodžských se ta severokorejská vyznačuje pozoruhodnou stabilitou, takže se už nedá mluvit o nějaké anomálii, ale o trvalém jevu. Je založen na dynastickém kultu rodinu Kimů, kteří vládnou zemi ve třetí generaci a nezdá se, že by se na tom v dohledné době něco změnilo.

Základem je stažení se do sebe, naprostá uzavřenost, která má teoretický základ v ideologii čučche, která je oficiální doktrínou státu. Je to svým způsobem geniální magořina, která je spojením klasického marxismu-leninismu a extrémního nacionalismu archaického typu. Bez nejmenších rozpaků propaganda využívá prastarou mytologickou symboliku, podle níž jsou nebe a země, stejně jako přírodní živly, oblaka i slunce spojeny s věčnými vůdci Koreje, rodinou Kimů, která prostřednictvím své neomezené vlády vykonává svůj mandát nad zemí. To se projevuje nesčetnými příklady, divotvornými činy, heroickými skutky, nadpřirozenými schopnostmi. Kimové vládnou počasím, umí zkrotit bouři, rozehnat oblaka, zastavit nebo přivodit déšť, vyvolat na oblohu duhu. Tyto pohádkové jevy provázejí každý krok velkého vůdce Kima, přičemž sugestivnost těchto projevů je taková, že jim věří nejen nemalá část poddaných, ale i sám divotvůrce Kim.

Při vší absurditě takového divadla není od věci úvaha, zda právě tahle „mytologická“ stránka chování není to, co udržuje režim při existenci, ba je předpokladem jeho trvanlivosti. Není ostatně náhoda, že o něco takového se pokoušel i Vladimir Putin, když krotil medvědy, chytal holýma rukama orly či zachraňoval sibiřské tygry. Racionálně založenému člověku se to zdálo směšné, ale pak překvapeně hleděl na to, jak velký obdiv to způsobilo a jak silnou touhu to naplnilo. A zajisté nejen v Rusku.

×

Podobné články