Není to vřed jménem Přibil, je to nádor jménem Mafra
Babiš a jeho média
Týdeník Echo
2
Skupina Agrofert se aféru s nahrávkou Přibil-Babiš pokouší lokalizovat a umrtvit tím, že z ní učiní izolovaný problém jednoho redaktora Mladé fronty Dnes. Sám sebe Babiš označil za oběť, Marka Přibila za agenta provokatéra. Na svém facebookovém profilu ministr financí píše, že premiér s předsedou opoziční TOP 09 se neštítí spolupracovat proti němu „s bývalými policajty, experty na odposlechy a najmout novináře, aby mě odposlouchával.“
Pohled na věc sdílí se svým majitelem (ano, jistě, je tu šaškárna se svěřenským fondem, jemuž vládnou Babišův manažer, dvorní právník a životní partnerka) i velká část zaměstnaneckého kolektivu redakcí MF Dnes a iDnes.cz. Ve svém provolání z 4. května tu více než 200 redaktorů sice Babišovi vytkne, že selhal se svým závazkem, že nebude ovlivňovat svoje noviny, ale skutečný mravní odsudek si nechávají pro chudáka Přibila. „Razantně se distancujeme od chování našeho kolegy, protože je neprofesionální a nemorální.“
Přibil, duo Shabu – Koutník a spol.
Především by se všem těm expertům, kteří z faktu, že na nahrávkách zní Přibilův hlas zblízka a Babišův z větší dálky, vyvozují, že redaktor svého majitele nahrával, měly připomenout odposlouchávací softwary. Ty vám někdo na dálku nainstaluje do mobilního telefonu a promění bez vašeho vědomí v prostorový odposlech. Experti těmto softwarům říkají „trojáci“ (odvozeno z Trojského koně – viz Salon v Týdeníku Echo 2017/16, jehož se účastnil dlouholetý ředitel Útvaru zvláštních činností Tomáš Almer). Kromě toho existuje možnost, že nahrávky vznikly naprosto zákonně, totiž že redaktora odposlouchávala buď policie nebo tajná služba. Vzniklo totiž podezření, že Přibil je zapletený minimálně do jedné provokace vůči ministru vnitra (fotomontáž znázorňující Milana Chovance v night-clubu; záležitost propíchnuta v říjnu 2015). Nezákonné by tak nebylo pořízení nahrávky, ale její únik – a pokud by ani jedno nespáchal Přibil, padá teorie o agentu-provokatérovi.
Za druhé Marek Přibil není nepopsaný list. Už na předchozím působišti v časopise Týden měl k dispozici dva spolupracovníky, kteří sami nebyli novináři, žádné články nepsali, a přesto měli vyčleněná místa v redakci. Vznešeně by se řeklo Přibilův rešeršní tým, bližší skutečnosti bude, že to byli takoví policisté v civilu, pracovní síla na shánění kompromatů. Jeden z nich byl propuštěn poté, co vážně onemocněl, což se Přibila mohlo dotknout. Další a zřejmě vážnější důvod pro odchod z Týdne byly však prohrané soudy kvůli alespoň třem Přibilovým článkům.
Do Babišovy MF Dnes přechází redaktor v roce 2015 s pověstí novináře na účelové hry. Následuje sem dva své přímé nadřízené z Týdne, šéfredaktora Františka Nachtigalla a zástupce šéfredaktora Jaroslava Plesla. Zatímco Plesl teď povyšuje a stává se šéfredaktorem deníku, Nachtigall obsazuje post ředitele strategického rozvoje Mafry a usedá v jejím představenstvu. Navzdory vágnímu „ředitel strategického rozvoje“ Nachtigall v koncernu dělá reálná rozhodnutí, což se v případě Plesla nedá říct ani u samotné Mladé fronty.
Přibila si jeho bývalí nadřízení přivedli jako muže na špinavou práci na nové působiště, koneckonců už pro Týden si ho kdysi vyhlédl právě Nachtigall. To, že redaktor nebyl žádné ze řetězu utržené individuum, ale pracoval s vědomím Plesla, minulý týden na Facebooku potvrdil a různými detaily vyztužil bývalý redaktor listu Martin Biben, z jehož popisu naopak vyplývá, že vedení nad Přibilem drželo ochranou ruku. Přibil ale podléhal přímo Nachtigallovi,
Marek Přibil se přednostně věnoval ministrům za sociální demokracii, jako byl Marcel Chládek (školství) a jako je Milan Chovanec (vnitro), nezapomínalo se ani na poradce a spolumajitele PR agentury Bison & Rose Miloše Růžičku, za nímž Babišovi lidé správně tuší hlas, který Chovance v boji proti Babišovi povzbuzuje. Přibil Růžičkovi loni na jaře věnoval velký text na první straně, že si poradce z majetku OKD od Zdeňka Bakaly podezřele levně koupil penzion v Krkonoších. Článek stál na odhadech dvou makléřů, jimž přitom redaktor ani neřekl, že jejich odhady od boku (zatelefonoval jim a rovnou si je nahrával) bude citovat v novinách.
Sám Plesl se hájí, že s Babišem komunikuje v podstatě jen při natáčení rozhovorů, a paradoxně méně než Přibil. Ten ho prý navíc o svých schůzkách u předsedy ani nezpravil. Druhé tvrzení může být pravda, potvrzuje se tím ostatně, že o nejdůležitějších věcech v Mafře rozhoduje ředitel Nachtigall. Ale první část tvrzení Plesla se zpochybnit dá, tak jako když další bývalý redaktor MF Dnes Jan Novotný na svém Facebooku píše: „Během posledních týdnů, kdy jsem ještě v Mf DNES pracoval, se mi šéfredaktor Plesl sám přiznal k tomu, že můj text s majitelem novin Babišem konzultoval. Jednalo se o text o hnutí ANO, který se Babišovi nelíbil.“
Takže ti zaměstnanci Mafry, kteří se razantně distancují od nemorálního Přibila, by měli své pobouření rozšířit a zamířit do vyšších pater vydavatelství. A ani to by neznamenalo konec problému.
A zatím o dvě patra níž
Výklad, v němž všechno padá na obětního kozla Přibila, se hodí i dalšímu celostátnímu listu z mediální divize Agrofertu. Lidové noviny sídlí ve stejné budově na pražském Smíchově o dvě patra níž. V nich jsou takoví ostří hoši na účelovou politickou práci přinejmenším dva: Ondřej Koutník (lauerát novinářské ceny Křepelka za rok 2014, laudatio držela Daniela Drtinová!) a Martin Shabu. Oba si do LN už po nákupu Agrofertem, přivedl nový šéfredaktor István Léko ze serveru Česká pozice. Tu samozřejmě financoval Babiš, jakkoliv Léko to kdysi výslovně zapíral. Léko a Babiš jsou osobní přátelé, svým vztahem se netají, Léko například ministrovi dělal gardedámu na jednom z minulých galavečerů České spořitelny.
Máme svědectví z redakce LN, jak mimo mechanismy porad šéfredaktor Léko své dva chráněnce Shabua a Koutníka zásobuje složkami dokumentů. Co ve složkách asi tak může být? Oba pánové v posledních letech vynikli ve čtyřech momentech:
