Nejsou lidi. Ani Babiš nemůže najít náměstka

Náměstek ministra financí pro státní rozpočet je jednou z vůbec nejdůležitějších figur ve státní správě. To on rozděluje ministrům peníze, je schopen v případě potřeby hledat peníze na politické priority v různých rezervách, kde jsou „volné zdroje“, na nichž není přesný štítek s účelem použití. On rozhoduje o tom, která banka dostane příležitost vydělat na emisi státních dluhopisů a kam ministerstvo uloží volné miliardy. On svými schopnostmi a obratností bezprostředně pomáhá využívat ministrovi financí moc nejdůležitějšího člena vlády. Jan Gregor opustil toto místo dobrovolně minulý měsíc a odjel do Evropského účetního dvora v Bruselu.

Státní tajemník ministerstva financí Jan Sixta, který má podle nového služebního zákona na starosti hledání nových zaměstnanců, si stěžuje, že do výběrového řízení na vlivné místo se nikdo nehlásí. „Není to vůbec unikátní. Podobný problém mají v celé státní správě,“ odmítá Sixta vysvětlení, že tento exponovaný post nechce nikdo vykonávat pod Andrejem Babišem, jenž je přeborníkem v likvidaci náměstků, které si do úřadu sám přivedl.

Sdružení automobilového průmyslu oznámilo, že loni rostly automobilkám a jejich dodavatelům tržby o rekordních sedm procent, na 912 miliard korun. Z těch tržeb tvoří 86 procent vývoz. Šéf sdružení Martin Jahn ale varuje, že podobný vzestup už není vůbec snadné opakovat. O zákazníky není nouze, ta další auta a díly už však nemá kdo vyrábět.

To, na co upozorňují Sixta a Jahn, jsou příběhy, které slyšíte skoro ze všech branží ekonomiky. Nejsou lidi. Každý obor má samozřejmě své unikátní potíže. Nedostatek lidí se ale projevuje na škále od špičkových postů až po nejjednodušší dělnická místa. Od průmyslu přes služby po státní správu. S lehkým zjednodušením se dá říct, že nové zaměstnance mezi těmi, kdo zrovna nepracují, už moc najít nejde. A tak se firmy přetahují o ty, kdo už nějakou práci mají.

Jiný typ problémů má státní správa. A speciální potíže přináší nový zákon o státní službě, který politici prosadili v domnění, že zajistí kvalitnější a profesionálnější státní správu. Zatím to vypadá, že efekt bude opačný. Nejpozději do konce června musejí státní tajemníci na jednotlivých úřadech vypsat výběrová řízení na všechna vedoucí místa. Počet zájemců je limitován tím, že se můžou hlásit jen státní úředníci s praxí. Je to konzerva uzavřená nově příchozím. Jenže na většinu těch míst se podle státního tajemníka z ministerstva financí Jana Sixty hlásí jen ti, kdo na nich právě sedí. Na financích by se to dalo zdůvodnit tím, že nikdo nechce dělat pro Andreje Babiše, který dlouho nebyl schopen najít ani tiskového mluvčího. Podobná situace ale panuje podle informací Týdeníku Echo třeba na ministerstvu obrany nebo místního rozvoje. Automatickým vítězem se pak v konkurzu s jedním účastníkem stává ten, kdo na příslušném místě sedí. A když odejde – jako náměstek pro rozpočet Jan Gregor z financí –, nastává problém. Plat na tomto velmi mocném, ale také exponovaném místě je podle věku a praxe zhruba mezi 80 a 90 tisíci korunami hrubého měsíčně. Odměny mohou dosáhnout jen třetiny platu. Za rok tedy maximálně 360 tisíc korun.

Člověk, který má talent a schopnosti takový post zastávat, v soukromé sféře snadno dosáhne na dvakrát až třikrát vyšší plat. Jistě, ve státní správě k tomu má definitivu. Proč se ale nechat za třetinu peněz peskovat Andrejem Babišem a riskovat, že vás někdo zažaluje za neodpovědné vynakládání státních peněz, jako se to stalo na ministerstvu financí se státními dluhopisy?

Celý text si můžete přečíst v novém čísle Týdeníku Echo