Hloupé mýty o brexitu pro chytré lidi
KOMENTÁŘ
1
Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí, prosil Ježíš na kříži Boha o odpuštění pro hříšníky (Lukáš 23,34). Nevědí, co činí, Otče, nakopej je pořádně do zadku, zní v různých obměnách z řad těch, pro které dopadlo britské referendum špatně. Kdyby mělo být po jejich, tak chudí duchem v britském království nemají nárok. Jsou snášeny stovky důkazů pro to, že jen chudý duchem mohl hlasovat pro Brexit.
Ale jak bystří jsou skutečně ti, kteří svůj nárok opírají o intelektuální nadřazenost?
Nemálo hněvu mezi nimi budilo to, že pro Brexit hlasovali mnohem spíš starší lidé než mladší. Skutečně, podíváme-li se na dostupné údaje, všechny průzkumy se shodují v tom, že graf voličských preferencí rozdělený podle věkových kategorií je pravidelný jako schody. Podle průzkumu Lord Ashcroft Polls ze dne referenda vypadaly takto: 18-24 let 73 % zůstat, 25-34 62 %, 35-44 52 %, 45-54 44 %, 55-64 43 %, 65+ 40 %. Závěr, který vzbuzoval největší hořkost, byl ten, že staří penzisté zkazili mladým život – zatímco sami už s důsledky svého hlasování nebudou muset moc dlouho žít, mladým vzali možnosti, jež členství v Unii skýtá, na celé jejich dlouhé životy. Když je nějaká skupina lidí identifikována jako „problém“, nikdy to nevěští nic dobrého. Problémy jsou koneckonců od toho, aby se řešily. Ať už je to řešení postupné a kompromisní, anebo radikální a konečné. A takto identifikovaný problém se opakuje v různých volbách v poslední době, naposledy třeba při rakouských prezidentských volbách – tam byl identifikován jako lidé s nízkým vzděláním žijící na venkově a v malých městech. Kdyby volili jen vzdělaní Vídeňané, bylo by to nepochybně řešení daného problému.
Rozhořčení se ovšem z jakéhosi důvodu mnohem méně zajímají o jiná čísla, jež jsou k danému tématu neméně relevantní. A to čísla o volební účasti. Tu lidé z britské televize Sky News podle svého posledního předvolebního průzkumu odhadují takto: 18-24 let 36 %, 25-34 58 %, 35-44 72 %, 45-54 75 %, 55-64 81 %, 65+ 83 %. Taky jako schody. Mladí se prostě neobtěžovali zvednout zadky a jít volit. Pokud byli opravdu okradení o budoucnost, nechali se okrást dobrovolně. Když zkombinujeme údaje z obou těchto průzkumů a porovnáme je s celkovým obyvatelstvem Británie, zjistíme, že mezi mladými Brity jich odevzdalo svůj hlas pro setrvání v EU nejméně – jen 26 % oprávněných voličů oproti 37 % v kategorii 35-44 let nebo 33 % v kategorii nejstarších občanů. Před referendem se mluvilo o tom, jaká je škoda, že vláda neumožnila, aby směli volit i šestnáctiletí. Ale valné části šestnáctiletých to asi líto není.
Anebo možná dnes je? Virálním tématem dnů po referendu se stala údajná lítost Britů nad tím, jak hlasovali. Nemyslíš – zaplatíš. Britové bezmyšlenkovitě, trucovitě vhodili své hlasy do uren, probudili se a zhrozili se nad tím, co odhlasovali. Teď prý najednou hromadně googlí „Co je to EU“. Trochu pozdě, že.
Problém je, že zatím není jasné, zda nějaký takový trend existuje. Lidé, kteří hlasovali pro Brexit, a teď toho litují, nepochybně existují. Takoví budou existovat vždy. A zejména v situaci, kdy poslední průzkumy před dnem volby signalizovaly obrat pro „zůstat“. Určitě existovali voliči, kteří odevzdali svůj hlas v domnění, že výsledek je jistý a oni mohou bez rizika poslat svůj naštvaný vzkaz establishmentu. A jsou i veřejně známí, jeden z nich, bývalý šéfredaktor deníku The Sun, se k tomu přiznal ve svém sloupku. Britští televizní reportéři další takové lidi našli a pořídili s nimi rozhovory. Připočtěme k tomu pohled na totální chaos v řadách britské vlády, a trend je tu a žije.
Jenže dokud nebudeme mít lepší čísla, je ten trend jen dílem přání a představivosti. Jeho představitelé dostali hlasy a tváře, ale nemají počty na své straně. Podle průzkumu firmy ComRes je 92 % těch, kdo hlasovali pro odchod, s výsledkem referenda spokojených, a jen jedno procento nespokojené. Z těch, kdo hlasovali pro pokračující členství, je nespokojeno 88 % procent a 4 procenta jsou spokojena. O těchto pozdních objevitelích půvabů suverenity ale nikdo nemluví. A ten Google? Zpráva, kterou přinesl Washington Post a po něm další velká média, je založena na analytickém nástroji Google Trends. Datoví žurnalisté, kteří s nim pracovali, si neuvědomili dvě věci. Zaprvé, že forma otázky je obvyklý způsob, jak mnoho lidí na internetu hledá, a neznamená to, že do včerejška nevěděli, co je to EU. A zadruhé, Google oznámil, že šlo o „druhou nejvyhledávanější otázku o EU v Británii.“ Zájem o ni se prý v hodinách po referendu ztrojnásobil. Jenže i to tak znamená, že se o ni zajímalo plus mínus tisíc lidí. O Hru o trůny i o fotbalové Euro se jich zajímalo násobně víc. Vedle nich na grafu hrbolek označující Brity „zběsile“ googlící, co je to EU, sotva uvidíte.
Hloupí lidé, kteří jsou manipulovatelní obratnou demagogií, skupinovým myšlením a vlastními zbožnými přáními? Najdeme je všude, nejen mezi příznivci nám blízkých názorů.
