2

Pište laskavě, jinak si pro vás přijedeme

Nebyl to apríl. Prvního dubna glasgowská policie varovala na Twitteru občany ve své jurisdikci, aby si dávali pozor, co píšou na sociálních sítích, jinak mohou počítat s policejní návštěvou. A doprovodila to, jak už tak komunikační experti úřadům radí, grafikou. „Než postujete, myslete!“ stálo na ní, a slovo „think“ bylo použito jako akrostich k vypsání pěti otázek, které si má občan položit: „Je to pravdivé? Je to zraňující? Je to nezákonné? Je to nezbytné? Je to laskavé?“ A na důkaz toho, že se zjevně jedná o nový trend v anglosaském světě, prakticky identickou radu publikovala ten den i policie kanadské provincie Ontario.

Když jsem na to na Twitteru poukázal, byl jsem poučen, že je to úplně v pořádku, protože policie v Británii je úplně jiná, dělá prevenci a komunikuje méně formálně. Zajímavé je, že jsem tak byl poučen Čechem – Britům naopak, soudě podle jejich reakcí, tato podoba policejní práce není známa, neboť reagovali kombinací výsměchu a opovržení.

Tato preventivní kampaň by byla hezkou ilustrací tezí amerického komentátora Jamese Poulose o „růžovém policejním státu“ – vysoce regulujícím, přerozdělujícím, autoritativním státu, který nicméně bude mladou generací tolerován, protože bude vynucovat jejich progresivní hodnoty. Garantovaný přístup k marihuaně za dostupnou cenu je jedním hypotetickým příkladem. Zde si státní orgány osvojily materiály, které k nim zřejmě doputovaly v rámci příprav na mezinárodní den bezpečnějšího internetu, což bylo, pokud jste to nevěděli, 9. února. Podobné grafiky kolovaly na různých webech zabývajících se bezpečným internetem již rok. Šlo ovšem zpravidla o weby určené práci s mládeží, případně radící při korporátní komunikaci. Nejčastější předchůdce současných grafik má taky malinko jiný text. U H nebylo hurtful, zraňující, nýbrž helpful, užitečný, a u I nebylo illegal, protizákonný, ale inspiring, inspirující. Šlo o takový typický mem, jaký určitý druh lidí spamuje na své sociální účty, zpravidla doplněné fotografií západu slunce či kopretin, aby byli na sebe lidé hodnější a svět krásnější. V predigitální éře si něco takového kreslili do památníčků. Růžový policejní stát toto heslo utrhl na louce plné kopretin přidal k němu neklamnou výhrůžku – ve skotském případě dodal, přijedeme vás navštívit, v ontarijském pak přímo na grafiku napsal: „Pokud to neobstojí v T.H.I.N.K. testu, možná porušujete zákon.“

Na jedné straně se inspirace pedagogickým prostředím nezapře, protože tato pravidla neodpovídají komunikaci dospělých lidí. Jednotlivé imperativy spolu mohou být v rozporu. Že pravda občas bolí, je banální fakt. Jsme povinni lhát, abychom byli laskaví? A kritérium nezbytnosti by zase diskvalifikovalo odhadem 90 % postů na sociálních sítích.

Jedinou legitimní starostí policie by přitom mělo být ono „I“, illegal. Jenže viděno optikou růžového policejního státu se policie posunuje správným směrem – odpovídá na poptávku po zajišťování tzv. bezpečných prostorů (safe spaces), což je velký módní výkřik západních univerzit a aktivistů za sociální spravedlnost. Hlásá, že člověk, zejména příslušník nějaké etnicky a genderově definované třídy obětí, má právo být chráněn před názory, se kterými nesouhlasí.

Ono „I“ má v každé zemi trochu jinou podobu. USA jsou absolutisty svobody projevu. „Kongres nesmí schválit žádný zákon (…) omezující svobodu projevu či tisku,“ praví se v prvním dodatku ústavy. Naše Listina základních práv a svobod říká v odstavci 4 článku 17 výslovně pravý opak: „Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem...“ Asi nelze prohlásit absolutní svobodu projevu za ideál, k němuž se mají všechny země světa postupně přiblížit. Většina evropských zemí tradičně omezuje například propagandu totalitních hnutí a většina veřejnosti je s tím srozuměná a považuje to za vhodné. Pak tu máme zákony na ochranu osobnosti, které se sice formálně vzato nerovnají cenzuře a neuplatňují se u nich trestní orgány státu, ale jejich faktický výsledek může být podobný – například v Británii jsou tyto zákony již dlouho kontroverzní. Umožňují umlčování nepohodlné kritiky. Proto si taky různí oligarchové a diktátoři vybírají Británii k podávání žalob – v podmínkách internetu uspět se žalobou v Británii znamená znepřístupnit publikaci pro velkou část světa. Markantní příklad? Nakladatelství Oxford University Press vycouvalo z vydání knihy Putinova kleptokracie, přestože její autorka, americká akademička Karen Dawisha, dříve vydala v tomto nakladatelství několik knih. V USA kniha vyjít mohla.

Ale to, co mají kde v ústavě či sbírce zákonů. není to jediné podstatné. Nějaký právní režim nemůže být udržován při životě jen silou paragrafů, jestliže ho většina společnosti přestane akceptovat. A třeba právě americké akademické prostředí je dnes prosáklé myšlenkami nepřátelskými svobodě projevu. Ty nutně začnou prosakovat do práce expertů, úředníků, novinářů, poradců i policistů takovým způsobem, že se prostě praxe promění a soudy, i kdyby chtěly, nebudou mít sílu to zastavit.

A růžový policejní stát samozřejmě bude vykonávat svou pečovatelsko-bezpečnostní práci v souladu se zcela určitými hodnotami. Skotská policie již to dala najevo, když v únoru zadržela muže, který se na Facebooku vyjadřoval proti vybudování tábora pro syrské uprchlíky na jeho ostrově Bute a chystá se vypracovat obvinění. Imám glasgowské ústřední mešity, který na sociálních sítích chválil pákistánského vraha, za to, že zabil politika kritizujícího zákony o blasfémii, naopak obviněn nebude.

Když se u nás objevují pokusy omezovat svobodu projevu – tu humpolácké v podobě předžalobních výzev chránících image čínských chlebodárců, tu až komické v podobě soudů s extremisty a jejich zoufale amatérskými posudky – můžeme se nad nimi rozhořčovat, zesměšňovat, bojovat proti nim. Když tyto tendence přijdou ze Západu, budou vybaveny fondy, školeními a aurou vyšší civilizace, od níž se musíme učit. O to budou horší.


/
komentátor

Narodil se v roce 1963, Pražák. Studoval češtinu a angličtinu na FF UK. Koncem 80. let přispíval do samizdatové Revolver revue, od roku 1990 novinář - Respekt, Český deník, Lidové noviny, MF Dnes, nejdéle, od roku 2006 do roku 2013, v Lidových novinách. Novinářskou kariéru přerušil v letech 1997-2000, kdy byl tiskovým tajemníkem na velvyslanectví ČR ve Washingtonu. Překládal z angličtiny (Malcolm Gladwell, Niall Ferguson).

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.