Jediná Putinova šance – vyvolat strach z teroru

Strach z terorismu: Putinova spása?

Jediná Putinova šance – vyvolat strach z teroruTÝDENÍK ECHO
Domov

Jefim Fištejn

Teror samozřejmě nemá národnostní původ, náboženskou příslušnost ani morální ospravedlnění, leč samotná konstatace těchto pravd má nulovou výpovědní hodnotu. Chceme-li teroristický čin pochopit, musíme ho vřadit do kontextu. K sebevražednému útoku v petrohradském metru nestačí pouze vyjádřit pozůstalým upřímnou soustrast, ujistit ruskou moc svým pohoršením a odsudkem vrahů a spokojit se s informací, že atentátníkem byl radikalizovaný muslim, jak se dalo očekávat.

Příliš mnoho ruských občanů válčí v řadách islamistů na Blízkém východě, příliš velká je profízlovanost společnosti a zejména protivládních skupin v Rusku, příliš bohatá je historie vzájemných vztahů bezpečnostních složek a kavkazského odboje, aby nezaujatého pozorovatele nenapadla možnost, že nová vlna teroru z hlediska moci přichází jako na zavolanou.

Nebylo by to poprvé. Vladimir Putin vlastně přišel ke kormidlu ruského státu na vlně čečenského teroru. Mnozí historikové jsou zajedno v názoru, že nesmyslné a krvavé útoky z roku 1999 na činžovní domy v Moskvě, Bujnaksku, Volgodonsku, při nichž zahynuly stovky lidí, byly součástí zrůdného scénáře čekistů, jak dostat jejich kolegu k moci. 

Doutnající nespokojenost

Putin nyní prožívá nesnadné období. Za rok touto dobou se budou konat prezidentské volby a on zatím ani neurčil vhodného protikandidáta. Nevhodných by bylo dost, ale ty raději drží ve vězení – tak jako Alexeje Navalného. K prezidentským volbám je radno jít s nějakou novou lákavou nabídkou. Putin však nemůže nabídnout voličům zhola nic – ani v ekonomice, ani v ideologii.

Všechny předchozí projekty budoucnosti spojené s Putinovým jménem skončily žalostným fiaskem. Vize jakéhosi Eurasijského svazu, který měl být civilizační alternativou k Západu, zůstala na papíře. Nefunguje ani dvoučlenný svazek rusko-běloruský a jméno prezidenta tohoto fantomního útvaru, čistě teoreticky Putinova nadřízeného, nezná snad ani on sám. Vyčpěla vidina velkolepého Ruského světa, který měl lákat pronárody svou astrální září. Svatosvatě slíbené dobytí Novoruska – rozuměj odříznutí Ukrajiny od Černého moře až k Podněstří – se nikdy nedokonalo.

Staré způsoby promývání mozků nadobro přestaly fungovat, zdroje hysterického vlastenčení jsou vyčerpány do mrtě. S omladinou, jíž se nelíbí endemická úplatnost ve všech patrech moci, nemůže ruský propagandistický parostroj najít ani společný jazyk. Neexistuje nic, co by v očích středoškolské a vysokoškolské mládeže učinilo Putinův režim atraktivnějším. Současně s protikorupčním hnutím nabírá v Rusku na síle také sociální protest.

De facto jediný způsob, jak může kremelská moc získat nespokojené obyvatelstvo na svou stranu, je vyvolat v něm živočišný strach o život, ohrožený nelítostným terorem.

Celý text Jefima Fištejna čtěte na EchoPrime nebo v aktuálním vydání Týdeníku Echo.