Opencard, obžaloba nespravedlivého režimu

Žalobce stíhá jedno obvinění za druhým, skupina obžalovaných připomíná porotu, která se chystá rozhodnout o trestu. Tímto způsobem byly rozděleny role při včerejším jednání v případu Opencard. Jen se tím podtrhl absurdní rozměr soudního dramatu, který musí uhodit do očí každého, kdo se soudu osobně zúčastní.

Příběh pražské elektronické tramvajenky je notoricky znám a připomínat se ho nesluší, protože upozorňuje na klíčovou slabost polistopadového režimu. Pražští radní si v roce 2005 za primátora Pavla Béma objednali výrobu tramvajenky Opencard, jejíž cena překročila miliardu korun. Záhy se ukázalo, že je předražená, že neplní slibované funkce a také to, že smlouva s provozovatelem Opencard nejde vypovědět. Zastupitelka Jana Ryšlinková proto podala trestní oznámení na toho, kdo tak nevýhodnou smlouvu prosadil. Městská státní zastupitelka Dagmar Máchová však neobvinila členy Bémovy městské rady, kteří byli i podle soudu za nevýhodný obchod odpovědní. Odsouzeni byli někteří úředníci, kteří se podíleli na uzavření smlouvy, a mezi nimi i ten, kdo policii při vyšetřování pomáhal. Žaloba teď stíhá městskou radu z období primátora Bohuslava Svobody, který se pokusil smlouvu s provozovatelem Opencard vypovědět, nakonec však musel vyplatit dodavateli poplatek v řádu desítek milionů, aby se systém předplatného nezhroutil.

Mezitím Opencard vyšetřovala i speciální komise Poslanecké sněmovny, která případ už před rokem popsala výše uvedeným způsobem. Včera její závěry vykládali při soudním líčení s členy Svobodovy městské rady poslanci Ivan Gabal (KDU-ČSL) a Daniel Korte (TOP 09). Učinili tak na žádost obhajoby a své závěry připomněli soudci Alexanderovi Sotolářovi i státní zástupkyni Dagmar Máchové. Vysvětlili také, že na státní zástupkyni i vyšetřující policisty podali před deseti měsíci trestní oznámení, věci se však od té doby nepohnuly kupředu a jak uvedl poslanec Korte, nejspíš ani nepohnou.

Soudce Sotolář může obžalované osvobodit, případně jim může uložit nějaký mírný trest, protože při dohodě s dodavatelem karty Opencard mohli nějakou chybu udělat. Ti, kdo nesou odpovědnost, tedy radní z doby Pavla Béma, zůstanou stranou procesu a obviněni zřejmě nikdy nebudou, protože zbývá už jen 300 dní, než bude případ promlčen. Bývalá zastupitelka Ryšlinková si ještě letos v červnu stěžovala vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi na to, že městský soud správně nevyřídil její šest let staré trestní oznámení, Ištvanem pověření lidé ale její podnět odložili.

Revoluční situace

Pro běžného občana, který už má nějaké zkušenosti s justicí, je zpráva o Opencard mimořádně důležitá. Dobře ví, že si může myslet, co ho napadne, přesto když o něčem rozhodne soud, pak jde o objektivní pravdu, kterou je možné pouze přijmout. Je jasné, že někdy může v soudním líčení prohrát, i když je víceméně v právu, protože nesehnal dostatečné důkazy a svou kauzu v zásadě zanedbal. Verdikt soudu má v každém případě hodnotu zákona a svět se bude nadále řídit podle něho. Zločinec je ten, koho soud uzná vinným.

V případě Opencard je všechno jinak. Také v něm je víceméně jasné, jak události probíhaly. Jisté je ovšem i to, že obžalovaní patří k vyšším vrstvám a že si tedy mohou dovolit právníky, kteří nic nezanedbají. Přesto svou verzi, i když odpovídá zdravému rozumu, nedokážou před soudní mašinerií obhájit. Soud rozhoduje do značné míry objektivně, přesto celý proces skončí tím, že neobviní toho, kdo za všechno může, ale za viníka prohlásí jeho oběť. Jak se pak může dovolat práva obyčejný člověk.

Emotivních komentářů k osudu v kauze Opencard přibývá a emotivní jsou z toho důvodu, že připomínají tuto nepříjemnou skutečnost. Současný režim je nespravedlivý a jeho zákony potlačují práva obyčejných poctivých lidí. Jde vlastně o revoluční situaci, která by za jiných okolností mohla vést ke svržení nespravedlivého režimu.

Úvodem k arabskému jaru byla tuniská revoluce, která vypukla v prosinci 2010. Tehdy se na tržišti ve městě Sidi Bouzid upálil mladík, kterému policie zabavila zeleninu, protože ji prodával bez povolení. S jeho osudem se ztotožnilo tolik Tunisanů, že to vedlo ke svržení režimu. Po uzavření případu Opencard se nikdo upalovat nebude a s osudem pražských radní se zase tolik lidí ztotožnit nemůže. Ovšem pocit, že současný režim je nepřítel, od kterého mi stále hrozí nebezpečí, se může významně rozšířit.