Nový vládce českého nebe: pragmatik s kontroverzní minulostí

Značná část společnosti je přesvědčená, že posledních pětadvacet let patřilo k nejsvětlejším érám české historie, kdy jsme zažili svobodu, prosperitu a navzdory všem karambolům, přešlapům i skandálům jsme byli přesvědčeni, že jdeme správným směrem. Jsou ale také lidé, kteří tvrdí, že všechno bylo špatně a je potřeba začít úplně znovu. Vedle Andreje Babiše je to i miliardář Jiří Šimáně, který má našlápnuto stát se dominantním hráčem v létání z Prahy.

Šimáně se od začátku netají, že je Babišovým podporovatelem. Ministr financí byl podle všeho tím posledním (nikoliv však jediným), kdo Šimáněmu pomohl v ovládnutí Českých aerolinií, které konkurovaly jeho letecké společnosti Travel Service.

Pětadvacet let zmaru

Přesně před rokem pohovořil Jiří Šimáně o svých názorech na vývoj společnosti v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Šimáně dostal otázku: Kdy jste si uvědomil, že už to nejde dál? „V devadesátém roce.“ Trochu zíráte, když vám dojde, že to říká člověk, který se ze zaměstnance socialistického podniku zahraničního obchodu stal za těch pětadvacet let podle žebříčku Forbes jedenáctým nejbohatším Čechem s majetkem 11,3 miliardy korun.

Má faktický monopol na charterové lety do turistických destinací, je největším dovozcem alkoholu, donedávna vlastnil síť hobby marketů OBI. „Já byl jedním z mála, kdo to vždycky kritizoval, ale nechtěl jsem jít do politiky. Žil jsem několik let v cizině a to se vám trošku srovnají priority. Nevidíte na Šumavu, ale vidíte do Frankfurtu a do Vídně,“ vysvětluje Šimáně.

„Bylo mi jasné, že jsou priority, na čem je společnost postavená a jak může fungovat. A tady jsem viděl, že od devadesátých let to šlo prostě špatně. My jsme nebyli v situaci, kdy jsme tady měli něco vymýšlet. Ta situace byla tak dramatická, že první, co bych já udělal, protože jsem jako Babiš pragmatik, že bych aplikoval zákony, jaké mají v Německu nebo v Rakousku, a po pěti letech bych je změnil podle toho, jak nám budou vyhovovat. Výmluvy lidí, kteří stáli u morálního marasmu, byly, že nevěděli, jak to máme dělat. Tak to dělat neměli. Já se taky nepouštím do nějaké akce, o které nevím, jak to dopadne.“

A Šimáně pokračuje. „Mě fascinuje, kolik inteligentních a chytrých lidí na tu vlnu naskočilo. S tímhle pocitem žiju už dvacet let.“

Přemýšlíte, proč takto mluví vítěz společenské transformace. Šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý mi loni popisoval, jak se teď po pětadvaceti letech dostává k moci elita manažerů předlistopadových podniků zahraničního obchodu.

Věřili, že po převratu 1989 to převezmou oni. Považovali se za vyvolené, nejschopnější. Na rozdíl od nešťastníků, které komunisté drželi za železnou oponou, mohli cestovat. Viděli svět, naučili se jazyky, uměli se oblékat, chovat, obchodovat. Měli v krvi pragmatismus, kariéristický tah na branku, ostré lokty.

Pobyt v komunistické elitě je vybavil užitečnými dovednosti pro kapitalismus. „Mysleli si, že převezmou moc a rozhodování v zemi a nikdy se nesmířili s tím, že jsme to převzali my.“ Dlouhý byl sice členem KSČ, ale pracoval v Prognostickém ústavu Akademie věd.

Celý profil Jiřího Šimáněho od Lenky Zlámalové čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.