Norský byznys ‚v nejlepším zájmu dítěte‘

Podle nezávislé zprávy o činnosti Barnevernetu zadané norskou ministryní Solveig Horne vyšlo najevo, že na „ochraně dětí“ se v míře větší, než by mělo být přípustné, podílejí soukromé firmy, které se zcela pochopitelně snaží svůj zisk maximalizovat. Lidí, případně firem, které mají zájem jednat v „nejlepším zájmu dítěte“, se najde vždycky dost, když se na tom dá vydělat a firmy nejsou placené za to, kolik práce s tím mají, nýbrž za každé dítě, které se jim dostane do ruky.

Osud dětí v rukou firem?

Nikdo si pak ale nemůže být jistý, že to, co firma napíše v posudku, ve skutečnosti nedělá s postranními úmysly. Pozornosti by však rozhodně neměla uniknout ani další věc, a to otázka, kdo rozhoduje o tom, co bude s dětmi. Už samotný fakt, že Barnevernet dává externím firmám prakticky volnou ruku při rozhodování o dalším osudu dětí, můžeme považovat za porušení zákona. Jedině Barnevernet by totiž měl být v této věci kompetentní. „Posouzení soukromých subjektů by mělo doplňovat, a nikoliv nahrazovat, vlastní posouzení ze strany sociální služby Barnevernet,“ píše se ve zprávě. Jaká je ale realita? Ve zprávě se uvádí, že tomu tak vždy není. Také se v ní uvádí, že je otázkou, kdo opravdu rozhoduje o jednotlivých případech.

Outsourcing ochrany dětí

Tzv. Fylkesnemnda je místní orgán, který rozhoduje mj. o odebrání dětí, a měl by rozhodovat podle mínění samotné sociálky. Jenomže Barnevernet outsourcuje své záležitosti soukromé firmě, protože nemá dost znalostí a kompetencí. „Nepodařilo se nám zjistit, zda některé sociální služby Barnevernet také nechávají konzultanta podepisovat rozhodnutí. Avšak zdá se jasné, že pokud konzultant skutečně vykonal všechny procesy´ spojené se schvalováním, bude to vyžadovat značné úsilí ze strany sociální služby Barnevernet, aby si udělala samostatný názor,“ dočteme se mimo jiné ve zprávě.

Soukromá firma tak de facto dostává bianco šek a rozhodovat může např. o tom, zda se rodina kvalifikuje pro to, být pěstounskou rodinou, kdy (až na finální podpis) je běžné, že veškerou práci dělají tam, kde zakázku dostanou. A co lze považovat za nejvíce donebevolající je skutečnost, že tito soukromí aktéři zodpovídají i za rozhodnutí o odebrání dětí! Asi každý si dovede udělat obrázek o tom, jak to pak v Barnevernetu chodí a hlavně proč je tak často zmiňován v negativních konotacích.

Neexistuje tedy žádná pojistka proti tomu, aby si firma, která dělá šetření, jak vypadá původní rodina, a která vypracovává posudek, zda dítě odebrat či neodebrat, nemohla ovlivnit proces ve svůj prospěch. Stejná firma může poté zprostředkovávat i další následné služby, jako například pěstounskou péči. A o dalších vážných zjištěních této zprávy bychom mohli pokračovat.

Čím více „péče“ firmy zajistí, tím lépe pro ně. Diví se pak někdo tomu, že jsou v Barnevernetu možné praktiky, které už jsem tolikrát kritizoval v předchozích článcích? Dle mého názoru je případ Evy Michalákové pouze ledovcem tolik kritizovaného problému zvaný Barnevernet. A budoucnost ukáže, že tento systém, který sem chtějí někteří čeští politici opakovaně zavést, rozhodně není, nebyl a nebude v zájmu jakékoliv dítěte.