Většina peněz na prevenci rizik sucha může být utracena zbytečně

Podle zveřejněných informací hodlá ministerstvo zemědělství vydávat na prevenci rizik sucha 2,4 miliardy korun ročně. Peníze mají být využity  například na výstavbu rybníků, podporu zavlažovacích systémů, výstavbu vodovodů, ale také nových nádrží, nebo na odstraňování nánosů ze současných vodních nádrží. Již v tomto výčtu je zřejmý rozpor.

K tomu, aby mohla naše krajina zadržovat lépe dešťovou vodu a snížilo se tak riziko sucha i povodní, je především nutné změnit současný způsob průmyslového zemědělského hospodaření. Představa ministerstva zemědělství, že k prevenci rizik sucha stačí nasypat do opatření proti suchu další a další peníze daňových poplatníků, dosavadní stav příliš nezlepší.

Nové drobné vodní plochy, zdaleka ale nejen rybníky, naše krajina k lepšímu zadržení vody skutečně potřebuje. Pokud ale bude pokračovat současný způsob průmyslového zemědělství, který narůstající trend rizik vodní a větrné eroze jen podporuje, budou se stávající i nové rybníky i přehradní nádrže dále zanášet splachem půdy z polí. To opět výrazně sníží schopnost těchto vodních ploch vodu zadržovat. Podle stávajících odhadů by mohly vodní plochy již dnes pojmout zhruba o třetinu vody více, než tomu reálně je. Bohužel však do nich při každém větším dešti steče půda z polí. To v praxi znamená, že budeme nejprve za nemalé peníze budovat nové rybníky, a následně je budeme opět za nemalé peníze odbahňovat, což je nekonečný proces generující neustálou potřebu dotací. To vše s vědomím, že splachu půdy z polí nelze stoprocentně zabránit – je ale možné tento proces výrazně zpomalit, což ale ministerstvo zemědělství zcela opomíjí.

Před časem zveřejnil Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd zprávu, dle které existují obrovské rezervy v potenciálu zadržování vody v zemědělské půdě. Ty činí podle VÚMOP téměř 8,5 miliardy kubíků vody, ve skutečnosti je ale naše zemědělská půda schopna zadržet jen něco přes 5 miliard kubíků vody. Situace by se podle ústavu mohla zlepšit změnou způsobu hospodaření, a to již v průběhu jediného roku. To by ale předpokládalo zásadní  změnu v myšlení ministra zemědělství, který zatím naopak nepokrytě nahrává průmyslovému zemědělství.

Z toho vyplývá, že základním předpokladem k prevenci rizik sucha je změna současné zemědělské politiky, nastavení dotačních podpor a cílené rozčlenění krajiny i zemědělské půdy na menší celky přerušované krajinným prvky. Pokud se to nestane, bude většina peněz ministerstva zemědělství na prevenci rizik sucha utracena zbytečně.