1

Hledání smyslu v nesmyslné době

Témata:

Pojem psychospirituální krize (spiritual emergency) se vynořil nedávno. Obvykle se jím označuje druh osobní krize, která je spjata se světem náboženství nebo krásy života a má tedy kořeny v transcendentální oblasti. Tento druh krize se obvykle dostavuje v okamžiku ztráty blízkého, pocitu viny, anebo duchovního neklidu. Mívá různé projevy – od bolesti až po touhu po orientaci v nějakém dobrém a stálém světě. Někdy je spjata s pocitem, že v nastoleném směru života již nelze dál pokračovat. Typické příklady lidí s projevy psychospirituální krize například potkáváme mezi poutníky na svatá místa, jako je Santiago de Compostella.

V krátké, nedávné době individualismu se pozornost obrací k duchovní cestě jedince, ale historie ukazuje, že nějaký druh psychospirituální krize čas od času může zachvátit značnou část společnosti. Jedná se například o katedrální hnutí na přelomu románské a gotické doby, na krizi konce středověku (husité), počátku nové doby (luterství) či během třicetileté války. I na současný arabský a blízkovýchodní svět se můžeme dívat očima kolektivní psychospirituální krize, kdy náboženské či obecně duchovní aspekty vystupují do popředí. Jenže ve společnosti je zároveň tolik obav a obvykle i chudoby a agresivity – jen si vzpomeňte na husitské války či selské bouře luterské doby – že psychospirituální krize neprobíhá jako intenzivní vnitřní hledání klidu, Boha, spásy, odpuštění či nějaké utopie, ale na pozadí války či sociálních bouří.

Neléčená psychospirituální krize vede k depresím či panice, protože jedinec či společnost ztratily vnitřní kompas a filosofii života. Domnívám se, že v okamžiku, kdy se začne ukazovat bolestivá tvář klimatické změny či prostého přečerpávání nedostatečných zdrojů vody či potravin, dojde i v západní společnosti, jako ostatně již několikrát, k hluboké psychospirituální krizi, na kterou jsou připraveni snad jen podivní sektáři.

Myslím si, že opět budeme naléhavě potřebovat umírněné a přitom hluboké osobnosti typu Petra Chelčického, Erasma Rotterdamského či Bedřicha Bridela, ale že snazší bude nalézt radikály, jako byl Jan Želivský. V žádném případě sociální scénář klimatické, potravinové či environmentální krize nebude probíhat jen tak, že se zhorší počasí a my budeme hledat finanční a technické prostředky, jak situaci napravit. Mnoho z toho, čím dnes žijeme, se promění v krásnou mršinu téměř nepochopitelného „světa včerejška“, jak Stefan Zweig nazval situaci po rozpadu Rakouska-Uherska a na pokraji druhé světové války.

Když slyšíme třeba o ekonomické krizi, tak se obvykle bojíme, zda bude co jíst a jak budeme fungovat. Myslím si, že ve střední Evropě nás možná ještě víc zasáhne jiné trápení – jak nalézt smysl ve společnosti, která – jak se alespoň zdá – tento smysl stále víc ztrácí.

/
Autor je geolog a esejista

Pracuje v Geologickém ústavu AV ČR, zabývá se vývojem krajiny, klimatem, životním prostředím a proměnami světa. Učí či učil na českých i zahraničních univerzitách. Publikoval desítky studií, ale i knihy pro širší veřejnost (Krajiny vnitřní a vnější, Dýchat s ptáky, Kameny domova  a další). Spolupracoval na asi stovce dokumentárních filmů i řadě uměleckých výstav. Je ženatý, má dvě dcery, žije a pracuje v Praze a na cestách.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.