ČSSD opouští Evropu. Zakotví v národním populismu?

Ve srovnání s minulostí je strana zdaleka nejmocnější a možná už nikdy v budoucnosti tak mocná nebude. Obsadila místo premiéra, šéfa sněmovny i Senátu, jejím bývalým členem je prezident. Drží deset míst hejtmanů a ve většině krajských a okresních metropolí místa radních. Přesto se dostala do nejhlubší vnitřní krize v historii posledního čtvrtstoletí. Řeč je pochopitelně o sociální demokracii. Strana má problém, protože aktuální politikou popírá vlastní program.

„Základním posláním sociální demokracie je usilovat o zajištění podmínek pro svobodný, důstojný, a co možná nejspokojenější život všech lidí,“ říká zřetelně dlouhodobý program ČSSD. Vláda pod vedením sociálního demokrata Bohuslava Sobotky však patří v Evropě k protagonistům politiky, která tento základní princip popírá. Zajistit podmínky pro „svobodný, důstojný, a co možná nejspokojenější život“ v případě uprchlíků nechce, a dokonce se jim snaží zabránit v tom, aby vstoupili do země a mohli nějakou pomoc žádat.

Porušením programu se otevřel ostrý názorový konflikt uvnitř strany, který je o to ostřejší, že se vedení tváří, jako by neexistoval. Přesto se nedá očekávat, že se spor podaří zamést pod koberec, protože jeho výsledek rozhodne o budoucí cestě nejstarší české politické strany. ČSSD může splnit, co deklaruje, a po ukončení tovaryšských let se přiřadit k sociálním demokraciím západní Evropy. Anebo bude přes všechny deklarace pokračovat v současné politice sociálního a národního populismu a zařadí se k autoritářským stranám východní Evropy, jako jsou Ficův Smer na Slovensku, Orbánův Fidesz v Maďarsku nebo socialisté Victora Ponty v Rumunsku.

Program sociálních demokratů je jasný, přehledný a stejný na celém světě. Řečeno s oficiálními dokumenty ČSSD, „každý člověk je jedinečnou bytostí“ a má právo „na svobodný rozvoj osobnosti“. Lidé jsou si rovni, a proto sociální demokraté usilují, aby šanci rozvíjet osobnost měl opravdu každý člověk, „bez ohledu na pohlaví, věk, rasu, národnost, náboženské a politické přesvědčení, zdraví, ekonomické a sociální postavení ve společnosti“. Aby toho bylo možné dosáhnout, je nutné pěstovat solidaritu mezi jednotlivými lidmi, společenskými skupinami a generacemi a také je nezbytné přerozdělovat prostřednictvím veřejných rozpočtů.

Více čtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo.