Začíná rok Opice. Má být dynamický s nečekanými změnami

Když se ještě zprostřed zimy potichu přihlásí jaro, je to pro všechny prochladlé lidské civilizace důvod k velkým oslavám.

U nás jsou svátkem jara Hromnice, křesťanský svátek Uvedení čtyřicetidenního Ježíška do chrámu, časově odpovídající zapomenutým tradicím, z nichž se zachoval třeba keltský Imbolg (čteno I-molg), svátek světel. Oslavou probuzení jara jsou pak následné masopustní, karnevalové radovánky.

Dálný východ v podobnou dobu bouří oslavami lunárního nového roku. Ten je také časován mezi zimní slunovrat a jarní rovnodennost, na novoluní, aby se stal prvním dnem roku. Příchod čínského roku se slaví celých pět týdnů, v posledním týdnu starého roku a celý první měsíc nového. Rolníci mají v zimě dost času a potřebují nabrat sílu na další sezónu. Kromě Číny slaví nový rok podobně Korea, Japonsko a Vietnam, protože i jejich civilizace vyšly ze staré Číny.

Oslavám nového roku se říká Jarní svátek. Dálný východ je animistický, věří původnímu světu přírodních sil a universální energie vesmíru. Proto se během svátků musí obětovat předkům a také rozdílným kultům. Doma se staví jednoduchý oltář – destičky se jmény zemřelých prarodičů, před ně se položí obětované ovoce a další potraviny. Obětuje se duchům, nejvíce Duchu kuchyně (pece), pak Duchu brány (dveří), Duchu studny či Duchu postrannímu (jinových věcí).

Úklid a bohatá výzdoba, která u nás patří do období vánoc a velikonoc, má hlavně čistící a ochrannou funkci. Vymete se prach, vyperou se přikrývky a povlečení, kolem dveří se lepí dvouverší a novoroční obrázky, zejména obrázky páru strašlivých Duchů dveří. Okna zdobí vystřihovánky z papíru a různě provedené znaky štěstí.

Před svátky se mají vyřídit resty a splatit dluhy, aby šel člověk do nového roku s čistým stolem. První je dluh vůči předkům, od prachu se očistí jejich hroby a o půlnoci se jim na křižovatkách pálí symbolické peníze a předměty, posílané žehem na onen svět. Noční procházky o čínských svátcích tak mívají fantastickou kulisu rituálních ohňů, kolem kterých tušíte mlčící a kontemplující postavy.

Energie a vlastní prostor se čistí symboly štěstí, ochrannými amulety a hlavně ohněm, světlem a odpalováním rachejtlí. Zapalují se svíce a připravují ohňostroje, rodiny a blízcí se scházejí, dětem se dávají drobné pro štěstí, rodičům a všem se přeje dobrý rok, lidé se navštěvují, chodí se na trh s květinami a připravují se novoroční pochoutky.

Hodně se jí a pije, slavnostní jídla zahrnují nejrůznější koláčky, bochánky a placičky z rýžového těsta, taštičky se zeleninovou a masovou náplní, vařené sladké knedlíčky, sázená vejce, masové kuličky, celé ryby dušené v páře, „šťastné“ mandarinky, jablka „pokoje“, burské oříšky, dýňová semínka, kandované ovoce a … na co si jen vzpomenete. Kromě voňavých čajů se pijí hlavně obilné pálenky, ty asijské musí vonět po obilí čili melase, Evropanům tak jejich odér může připomenout siláž, okenu nebo „tutti frutti“.

Právě začínající luno-solární rok se jmenuje Bing-šen, ve zvěrokruhu dvanácti znamení náleží Opici, z Pěti živlů patří Ohni, v Osmi trigramech je spojen s Hromem. Opice symbolizuje bystrost a chytrost, živost a citlivost, ale také netrpělivost a neposednost. Rovněž Hrom či Bouře vyjadřuje pohyb a vznět. Tak to prý bude rok dynamický s nečekanými změnami.

Proto je dobře inspirovat se tím nejlepším z Opice. Její symbol, legendární Opičí král, se dopracoval k taoistickému jménu Wu-kchung, „Ten, který prohlédl prázdnotu“, protože viděl skrz šalbu, mámení a masky. Ale vhled pod povrch věcí se mu dařil, jen když dokázal odložit vlastní pýchu a potměšilost. A to je ta inspirace.