Zcela odmítají stát. Realita českých anarchokapitalistů
Bestie zvaná stát
TÝDENÍK ECHO
1
Zkuste si na internetu udělat kompas své politické orientace. Obvykle jde o soubor asi dvaceti otázek z nejširšího spektra společenských témat. Pokud na všechny odpovíte s maximálním příklonem ke svobodě jednotlivce a obraně soukromého vlastnictví, české mutace politického kompasu, kterých je na domácím internetu několik, váš výsledek umístí do libertariánského pravého horního rohu, průsečíku společenského a ekonomického liberalismu. Jenže ve většině dotazníků tohoto druhu obvykle schází otázky typu: „Je přípustný kanibalismus mezi dvěma (či více) dobrovolnými účastníky?“ Nebo: „Je přípustné zaměstnávat i velmi malé děti?“ Tady by už řada lidí, kteří se jinak považují za liberální pravičáky, pravděpodobně odpověděla negativně.
Na pravé škále ekonomicko-společenského liberalismu se za směrem, který v Česku reprezentuje například Strana svobodných občanů, totiž nachází ještě jedna kóta. Osobní svoboda myšlená do krajnosti, ideový střet se samotnou myšlenkou státu jako takového. Označuje se pojmem anarchokapitalismus, zkráceně ANKAP.
Stát je největší kat
Na první pohled, pro člověka bez detailní znalosti vývoje pravicových konceptů, vypadá už sám název anarchokapitalismus podivně. Anarchisty má většina populace spojené právě s bojem proti kapitalismu, zejména v jeho globální podobě. Kdo by byl anarchokapitalista? Týpek, co si ze žižkovské Kliniky občas zaskočí do mekdonalda na číze, kolu a hranolky? Jenže skutečně do důsledků domyšlená idea svobodného jedince má s klasickým anarchismem, s jeho odporem k autoritě státu, leccos společného.
Nejvýznamnějším teoretikem konceptu ANKAP je americký ekonom Murray Rothbard (1926–1995). Tento žák představitele rakouské ekonomické školy Ludwiga von Misese se propracoval od klasického ekonomického liberalismu, ideje malého, efektivního státu, k názoru, že právě sám stát coby vrcholná forma organizovaného násilí je základní překážkou na cestě ke skutečné osobní a ekonomické svobodě. „Kapitalismus je vrcholné vyjádření anarchismu a anarchismus je vrcholné vyjádření kapitalismu. Nejenže jsou kompatibilní, ale nemůžete skutečně mít jedno bez druhého. Pravý anarchismus bude kapitalismem a pravý kapitalismus bude anarchismem.“
Základním textem konceptu ANKAP je Rothbardova kniha For a New Liberty (česky Manifest svobody). Představuje společnost založenou na čistě dobrovolných vztazích, ekonomicky a společensky zcela svobodnou. V centru takové společnosti stojí „princip negrese“, morální postoj, který jakoukoliv agresi, ať už přímou (fyzické napadení), nebo nepřímou (krádež, podvod), považuje za nelegitimní už z podstaty. Zde se anarchokapitalismus začíná lišit od klasického ekonomického liberalismu Západu. Anarchokapitalisté kladou vetší důraz na morální rozměr své ideologie než na ten čistě ekonomický.
Pro příznivce ANKAP není stát špatný proto, že je ekonomicky neefektivní, ale z principu, jako samotná podstata násilí, tedy agrese ve společnosti. Dokonce i člověk s výrazně odlišnou politickou orientací musí minimálně při pohledu na dějiny 20. století dát anarchokapitalistům za pravdu. I ty nejvýkonnější zločinecké organizace, sekty, násilnické gangy, šílenci, masoví vrazi a další vykonavatelé „soukromé“ agrese nedokázali zmařit ani zlomek lidských životů, kolik měly na svědomí obě velké totality minulého století, v podstatě obří, zbytnělé superstáty.
Realita českých anarchokapitalistů připomíná situaci jiných subkultur sdružených kolem specifických hudebních žánrů či životních stylů. Významnou postavou na této pomyslné „scéně“ je programátor a popularizátor ANKAP konceptu, jeden ze zakladatelů Ludwig von Mises Institutu, autor řady článků, který na internetu vystupuje jako Urza (29). Často přednáší v holešovické Paralelní Polis.
