Patříme na západ, Rusko není a nemůže být vzorem

Naše zahraniční politika by se měla orientovat na spolupráci se Západem a Spojenými státy americkými. Čili naše členství v Evropské unii, která jistě má své chyby, ale nemá alternativu a v NATO je nedotknutelné. Proto by referendum o setrvání v těchto organizacích mělo být tabu.

Nepochopitelný je pro mě také obdiv některých mých spoluobčanů k Rusku. Již Karel Havlíček Borovský, prohlásil: „Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“ Havlíček byl také zpočátku slavjanofilem, ale po několikaletém pobytu v Rusku změnil názor.

Ano, mám dojem, že Rusko obdivují buď lidé naivní, kteří jej neznají a nikdy v něm nebyli nebo ti, kteří jsou za to placeni a s Českou republikou to nemyslí dobře. Za neblahé komunistické éry jsme byli de facto 40 let ruskou kolonii a za tuto dobu jsme z prvorepublikové hospodářské vyspělosti klesli mezi rozvojové země.

Na Rusku skutečně není co k obdivu. Je to země masivní korupce. V letošním žebříčku Transparency International obsadilo131. příčku ze 176. a ocitlo se blízko takových zemí jako Somálsko, Jižní Súdán, Severní Korea nebo Sýrie. Je známou skutečností, že korupční prostředí v této zemi mohutně vytvářejí Ti, kteří by proti němu měli bojovat, tedy policisté, soudci a prokurátoři, jež ani neskrývají bohatství, na něž by si nemohli z legálních příjmů nikdy vydělat. O nich se také ví, že jsou dobře organizovanou mafií. Jejich taktika je jednoduchá, zaměří se na určitou firmu, kterou začnou vydírat a brát od ní úplatky a když se její majitelé brání, tak ji na základě vymyšleného obvinění z trestného činu zničí nebo nepřátelsky převezmou, lépe řečeno ukradnou.

Ekonomické výsledky Ruska také nejsou nijak povzbudivé. Hrubý domácí produkt na jednoho jeho obyvatele činí 8750 dolarů podle údajů za rok 2016. Například v Portugalsku je to 19 900 dolarů. Tato největší země na světě tak zaostává nejen za vyhlášeným outsiderem západní Evropy, ale dokonce i za většinou nových členů EU. HDP na hlavu v České republice činí 18 550 dolarů a lepší jsou i pobaltské republiky Estonsko s 17 650 dolary a Lotyšsko s 14 200 dolary. Francie s 37 000 dolary je úplně někde jinde. Před Ruskem je už dokonce i Rumunsko s 9500 dolary HDP na obyvatele.
Na následky dopravních nehod umírá v Rusku více než dvojnásobek lidí než je tomu ve vyspělých evropských zemích. V České republice činí počet obětí na silnicích zhruba 700 lidí ročně, v Rusku je to pak kolem 25 000 mrtvých ročně. Aby se dostalo na naši úroveň, muselo by toto hrozné číslo snížit na 9000, což je v nejbližších letech utopie.

V Rusku je nyní kolem 20% chudých. Jenomže to je další kouzlo se statistikou. Tzv, hranice příjmové chudoby v něm činí asi 3500 Kč měsíčně, kdežto u nás je nyní kolem 11 000 Kč. Přitom ceny jsou v obou zemích zhruba srovnatelné.

Na druhé straně, uznávám, že přínos Ruska pro světovou kulturu je nezpochybnitelný. Jména jako Puškin, Tolstoj nebo Čajkovskij to dokazují. Tato země může být hrdá i na premiéra Pjotra Stolypina z počátku 20. století, autora hospodářských reforem, které ji přibližovaly vyspělému Západu. Bohužel v roce 1911ho zavraždil atentátník a tak nemohl své dílo dokončit.

V současnosti si zaslouží ocenění statečná novinářka a velká kritička Kremlu Anna Politkovská, oběť vraždy, která nikdy nebyla plně objasněná a bloger Alexandr Navalnyj, odhalující majetky politiků, kteří jej nemohli získat ze svých legálních příjmů.